Masáže

Ačkoli každému z nás je jasné, co to masáž je, nebude na škodu si ji jednou stručnou větou definovat. Mohli bychom říci,že masáž je léčebná metoda, při níž řadou mechanických podnětů, prováděných zpravidla rukama na povrchu těla, vyvoláme místní i vzdálené (reflexní) změny v lidském těle. Tato definice samozřejmě plně nevystihuje šíři a význam masáže a můžete k ní mít řadu výhrad.

Termín masáž je mezinárodní a cítíme jeho francouský původ, avšak ani ve francouštině není původní. Ta jej převzala z řečtiny. Massó znamená ve staré řečtině hníst, mačkat, tedy něco podobného jako hnetení těsta. Není náhodou, že podobná slova se objevují i v jiných indoevropských jazycích. V sanskrtu makch, v hebrjštině mašeš, v arabštině mas, v latině massa. Kmen tohoto slova je starobylý, stejně jako masáž sama. I když nemáme přímé důkazy, určitě již pravěký člověk poznal, že třením a hnětením kůže a svalů je schopen si zmírnit bolest nebo odstranit únavu po velkém fyzickém vypětí. Masáž patřila i do repertoáru léčebných zásahů kmenových šamanů či kouzelníků, což můžeme vystopovat u současných národů s primitivní kulturou.

Pokud nás budou zajímat nejstarší písemné zmínky o masážích, pak se musíme vypravit do Egypta a Číny. Z Egypta pochází tzv. Ebersův papyrus-dvacet metrů dlouhý a třicet centimetrů široký svitek, jehož stáří se odhaduje minimálně na 1600 let př.n.l. Ve 108 sloupcích jsou tu údaje a vědomosti o staroegyptském lékařství a masáž je uváděna jako jeden z možných léčebných prostředků. V Číně je nejstarší literární památkou tohoto druhu “Nei Ťing Su Wen“, což se dá přeložit jako „Kniha o obtížích“ či “Kniha o vnitřních nemocech“. Za jejího autora je považován Chuang-ti, polomytický legendární Žlutý císař. Údaje o životě této mýty opředené, ale přece jen historické osobnosti se rozcházejí. Někteří dějepisci se domnívají, že žil kolem roku 2500 př.n.l. jiní ho kladou až k roku 3700 př.n.l. Pečlivou literární analýzou se však zjistilo, že „Nei Ťing Su Wen“ je dílem několika autorů a že pochází z doby mladší, než aby jej mohl stvořit Žlutý císař. Ať tak či onak, je stáří díla úctyhodné. Pro nás však bude zajímavé tím, že masáž je zde vedle jiných léčebných procedur zastoupena také.

Jedním z největších čínských géniů - Kchung.fu-ć, kterého známe spíš pod jeho latinizovaným zkomoleným jménem Konfucius, se nezabýval pouze filozofií a etikou, ale vypracoval i metodiku masáže. Souběžně s masáží doporučuje provádět dechovou gymnastiku jako účinnou léčebnou kúru. Čínská medicína vůbec měla v porovnání s ostatními kulturami značný náskok. V 6.století fungovala v Číně vysoká lékařská škola, na níž se vedle mnoha jiných oborů přednášela a prakticky vyučovala i masáž.

První pojednání o masáži v Čechách vydal v roce 1906 věhlasný ortoped Vítězslav Chlumský(1867-1943). Ve třicátých letech zavedl u nás masáž podle Zabulodowského školy profesor balneologie Edvard Cmunt a začal pro ni používat název klasická masáž. Z ní postupem času diferencovaly i ostatní druhy masáže, které se mezi sebou výrazně liší pojetím i technikou provádění. Masérská živnost byla v Československé republice povolena až v roce 1943.

Já osobně pracuji touto technikou od roku 1989. Využívám poznatky, které jsem získala absolvováním různých kurzů, ať už se jedná o klasickou, sportovní, relaxační či lymfatickou masáž. Ale zvlášť často využívám své znalosti z oboru čínské tlakové masáže, u které pozoruji velmi výrazné uzdravující momenty. Masáž je pro mne důležitá a nenahraditelná součást mé léčitelské praxe.