VIDĚT OČIMA SRDCE

Tento latentní systém ( můžeme ho nazývat NEDUÁLNÍ nebo sjednocující ) je operační systém srdce. Operační systém ega je spojený s myslí, s „binárním operátorem“ vestavěným přímo v lidském mozku. Srdce vnímá jiným způsobem. Než aby rozdělovalo a dobývalo, spojuje se pomocí naprosto odlišného způsobu organizování informačního pole se souvislou, jednolitou, neviditelnou realitou. Na nás je, abychom si mezi nimi vybrali.

Něco si tedy o tomto druhém systému řekněme. K jeho popisu budu používat výraz „ srdce“.

Nám to obvykle zní jako klišé, jsme zvyklí pohlížet na toto slovo velmi sentimentálním způsobem. Stavíme ho do protikladu k mysli, takže člověk, pokud je spjat s racionálním myšlením, žije podle nás „hlavou“, a pokud je orientovaný na cítění, žije „srdcem!. Téměř vždy považujeme srdce za centrum osobního emocionálního života. Avšak tradice moudrosti na něj pohlíží jinak. V této tradici je srdce především orgán duchovního vnímání, vysoce senzitivní nástroj, který nás na pouti v čase po horizontální ose našeho života udržuje v rovnováze s vertikální osou bezčasé reality, s říší smyslu hodnoty a svědomí.

Srdce rozpoznává realitu mnohem hlubším a celistvějším způsobem, takovým, jaký si naše mysl vůbec nedovede představit.

Současný súfický učitel Kabir Helminski nabízí definici, která krásným a precizním způsobem stručně shrnuje to, co o srdci odedávna ví univerzální moudrost:

Jsme vybaveni jemnými podvědomými schopnostmi, které nepoužíváme. Nad omezeným analytickým rozumem se prostírá široká říše mysli, zahrnující psychické a mimosmyslové schopnosti, intuici, moudrost, pocit jednoty, estetiku, kvalitativní a kreativní vlohy, představivost a obrazotvornost. Přestože je těchto schopností mnoho, dáváme jim jednotné jméno. Důvod, který nás k tomu opravňuje, je prostý: nejlépe fungují ve společné souhře. Tato široká říše mysli, se spontálním spojení s kosmickou myslí, tvoří absolutní mysl, kterou nazýváme“SRDCE“.

Srdce dovede rozpoznat jemné signály ze všech úrovní reality, tedy nikoli jen to, co se zrovna děje v racionální sféře. Jak jsme si mohli všimnout, intelekt je jeho součástí, pole vnímavosti srdce však racionální sféru daleko přesahuje. Srdce čerpá z emocí, z našeho smyslu pro rovnováhu, a intuice, z obrazů a archetypů. A co je nejdůležitější – udržuje nás v souladu s naším nejniternějším vědomím, s tím co opravdově, upřímně víme.

Srdce na rozdíl od operačního systému ega, nevnímá skrze rozlišování. Nerozděluje pole na vnitřní a vnější, na subjekt a objekt. Vnímá pomocí harmonie. Je to jako poslouchat tón G a okamžitě spolu s ním slyšet také H a D, s nímž tvoří akord, který je spojuje v celek.

Když se v člověku plně zformuje vnímání srdcem, začne fungovat na bázi NEDUÁLNÍHO VĚDOMÍ.. Toto vědomí ale není nějaká vyšší úroveň téže staré mysli, je to úplně nový operační systém.

Tento člověk nyní skutečně vnímá z perspektivy jedinosti - a v této perspektivě, přeně jak hlásal JEŽÍŠ, neexistuje oddělenost mezi Bohem a člověkem, nebo mezi lidmi navzájem, je tomu tak proto, že oddělenost není v tomto operačním systému prostě zahrnuta. Není už pro vnímání potřebná a jednoduše odpadá jako šupiny z očí.

Zdá se, že toto učení je velmi plodný přístup k Ježíšovu učení. “Blaze těm, kdo mají čisté (tzn. sjednocené) SRDCE, neboť oni uzří Boha“., říká Ježíš v blahoslavenství, kdo by si však pomyslel, že nemluví o zdokonalení ctnosti, nýbrž o změně operačního systému!

A přece tato metafora funguje a dodává tomu, co chce Ježíš říci, souvislost. Na celou Ježíšovu misi se dá v zásadě nahlížet jako na snahu postrkovat, provokovat, šokovat a lákat lidi, aby se posunuli za „omezenou analytickou schopnost myšlení „ svého operačního systému ega, do „ širé říše mysli“,

kde objeví zdroje potřebné k tomu, aby mohli žít beze strachu, celistvě a soucitně – jinými slovy,

jako pravé LIDSKÉ BYTOSTI.