Vesmírné zákony v praxi

Jsme tvůrci své životní reality. Můžeme za všechno, co nás potkává – i za to,co se nám nelíbí.. .

A co s tím? Měli bychom za to umět poděkovat. Často však hledáme viníka mimo sebe. Říkáme :

Ten člověk je hrozný,jak se může takhle špatně chovat? A nedochází nám,že ten námi odsouzený člověk jen reaguje na naše myšlenky. Celý svět se točí podle lidských myšlenek.

Neznáme příčiny současných dějů,nevíme,jaké myšlenkové vazby jim předcházely. Ale to nevadí,

zprvu jsme takto ztraceni všichni. Doba je však nyní natolik příznivá,že můžeme postoupit dál.

Pojďme se podívat na to, co obsahují Vesmírné zákony : do jakého světla staví jednotlivce i celou společnost, a také to,že je možné při jejich dodržování, zvládnout úplně všechno – ovšem když

budeme chtít.

Dobro na Zemi je aritmetickým průměrem dobra obsaženého ve všech lidech. Druhé nemůžeme k pokroku donutit,maximálně se můžeme chovat tak, aby je bavilo nás napodobit.

Změnit k lepšímu můžeme jen sami sebe. Nakolik si zvýšíme své osobní dobro v myšlenkách, slovech i činech, natolik pomůžeme celému lidstvu.

Nic nedejme na to, že jeden člověk je jen maličký díl celku. Každá lavina také začíná od nepatrné

sněhové vločky.

PODSTATA NÁS LIDÍ JE DOBRÁ.

V každém člověku je dobrý základ, moudrý a láskyplný. Všichni v sobě máme nápovědu o řádné cestě životem ( hlásek svého svědomí ). Kdo už zlo v podobě pomluv, urážek,neodpuštění a dalších násilností odložil stranou, ten to ví a zrak stáčí k věcem dobrým. Poznává svoje životní poslání a napojuje se na dobré lidi kolem sebe.

Moudří lidé se nechovají jako blázni, aby si vzájemně ubližovali. Vědí o propojenosti nás všech,

o niterné přítomnosti Dobra v každém člověku, o společném úkolu národa, o poslání všech lidí na Zemi. Nejsou naivní, aby čekali, že dobré věci půjdou samy od sebe, vědí, že Dobru musí aktivně pomáhat. Nebojí se práce, nelekají se překážek. Směřují odhodlaně k dobrým věcem, život berou s humorem a láskou, jdou a jsou ochotní se učit novému.

JSME SOUČÁSTÍ VESMÍRNÉHO VÝVOJE .

Země není oddělená od ostatních obydlených planet. Hrubou hmotou, tou ano ( planety jsou od sebe vzdálené ), i lidská těla tvoří samostatné celky ). Ale tím lidský svět nekončí. Vedle hmoty očima viditelné existuje jemnohmotný svět našich myšlenek a tím jsou všichni lidé vzájemně propojeni.

Zatím si o tvůrčí síle myšlenek téměř nic neuvědomujeme. Nevíme, že existuje Řád – pravidla pro řádný,pravdou a láskou prodchnutý život. Nestojíme zpříma, nejdeme ke Světlu. Ležíme na zemi, bláto nám leze do očí i uší. A co s tím děláme? Nic. Nadáváme a naříkáme, a to je tak všechno co dovedeme. Jenže vtekem ani sebelítostí se ještě nikdy nic nevylepšilo. Potřebujeme si začít uvědomovat právě probíhající okamžik teď – uvidět v něm učební látku určenou právě pro nás. A tu co nejlépe zvládat. Jak to uděláme ? Možná by to mohlo jít přes vztahy. Když se vyznáme ve vzdtazích s lidmi, pochopíme i sebe. Tím nám začne docházet význam našeho života tady a teď a vplujeme i do svého životního poslání.

Vztahy na Zemi nejsou jednoduché – jde o jeden velký propletenec protivenství. Naše ega na sebe vzájemně útočí. Energií plýtváme v každodenních šarvátkách natolik,že nám na hledání cesty dál žádná další nezbývá. Myslím,že je nejvy PODSTATA NÁS LIDÍ JE DOBRÁ. šší čas na odhalení poslání člověka jako jedince i celé lidské společnosti.

PODSTATA NÁS LIDÍ JE DOBRÁ.

Když budeme informace o bezproblémovém fungování světa poznávat a v kadodenním životě aplikovat, bude to s jednotlivci i s celou společností den za dnem lepší. Ničím jiným k nápravě stávajících záležitostí nedojdeme, nežli mravenčí prací na sobě, tzn. „ probubláváním dobra odspodu nahoru „,nastolováním smysluplných věcí na místo nesmyslů.

Je určitě důležité starat se o své tělo vhodnou stravou, pohybem.. . , ovšem nepovažovat to za svůj nejvyšší vrchol. Zdravé tělo není cíl,je to prostředek nutný k smysluplné cestě dál. Je důležité vážit si peněz,majetku,všech vymožeností,které máme k dispozici doma i kolem sebe,ovšem opět to nepovažovat za vrchol svého snažení zde na Zemi.

V jakých podmínkách žijeme ( není tu válka,nebojujeme o holé životy,máme dobré materiální zázemí.. . ), to – a teď se možná budete divit - přímo souvisí s naším životním posláním.

Není náhodou kam se člověk narodí. A pokud zde,v naší zemi konkrétně i v celé Evropě, jsou životní podmínky na určité úrovni,pak na této úrovni je i poslání naší současné inkarnace. Hmoty si važme,veškeré vymoženosti však využívejme s rozmyslem. Život není jen o hrubé hmotě,viditelné očima, život je též záležitost veskrze duchovní. Samozřejmě,většinou všichni začínáme budováním hmotného zázemí, to jde snáz a rychleji. Při pobytu na Zemi však jde o něco jiného,jde o proces,kterému říkáme produchovňování hmoty. Co to znamená?

Připusťme, že že hmota viditelná očima není všechno,nejsme jen lidmi hrubohmotnými,ale disponujeme i schopnostmi očima neviditelnými,jsme též bytostmi duchovními. Jsme hmotnými těly, prodchnutými myšlenkami, neboli „duchem“ - a nikdy tomu nebylo jinak. Vedle toho,co běžně vidíme a vnímáme,je celá škála záležitostí,které nejenom,že nevidíme očima ani přístroji,ale ani si je neumíme představit. Jednou takovou věcí je i smysl našeho života – naše životní poslání.

Kdyby vám je teď někdo naplno vyjevil,řekli byste mu asi,že je blázen a ať s tím jde do pryč,že nic takového není možné. Proto informace o životním poslání chodí postupně,po malých kapičkách jako nápovědy,které zprvu nedávají žádný smysl – ten musíme sami hledat.

Vyplývá z toho i zodpovědnost za zdraví našeho těla, za rodinu, národ, za celou Zemi. Kdo tuto zodpovědnost přijme, smysl a cíl jeho inkarnace se mu zjeví.

Kritika,pomluva, negativní postoje i neodpuštění,to vše nás mačká k zemi. Naopak,zlepšíme-li mezilidské vztahy,tak nová energie z nás vycházející bude naší oporou, s její pomocí se narovnáme a zamíříme dál. Jen na nás záleží,co si vybereme. Nevíte-li,kde je vaše správná cesta,rozhlédněte se kolem sebe. Doma,na pracovišti,v místě vašeho bydliště – tam všude jsou lidé. Když dáte do pořádku vztahy s lidmi ve svém okolí,posunete se blíž k životnímu poslání.

VESMÍRNÉ ZÁKONY NÁS VYVÁDĚJÍ ZE ZMATKU .

Život je postupný, neděje se velkými skoky, ale trčet na jednom místě nám není dovoleno. Kdo se takto na sebe a na svět dívá, je ochoten na sobě pracovat a vůbec to nebere jako zátěž, naopak tvoření považuje za radost a za nesmírný dar, ten se ke svému životnímu poslání dostane.

Cestu k Vesmírným zákonům, ke svému životnímu poslání začneme pozorováním svých slov neboli tím,co nám vychází z úst. Je to jednodušší, než pozorovat své myšlenky.

A čím se řídit při hovoru ? Uvedu zde 5 vět, kterými se budeme řídit :

  1. NEKRITIZUJ

  2. NEPOMLOUVEJ

  3. KAŽDOU ZÁPORNOU VĚTU UTNI TĚBA V PULI A DOKONČI JI KLADNĚ

  4. NEROZNÁŠEJ POPLAŠNÉ ZPRÁVY

  5. ODPUSŤ VŠEM A ODPOUŠTĚJ OPAKOVANĚ

Tak tedy : nekritizujme,nepomlouvejme.. . ,přestaňme hřešit slovem. Když tento karmický základ zvládneme, můžeme bez obav postoupit dál – k poslání jednotlivců i celého lidstva.

ŽIVOT JEDNOTLIVCE

Každý člověk dostal od Boha svobodnou vůli, tzn. Právo si o sobě rozhodovat.

Každý člověk má právo myslet si co chce a rozhodovat se podle svého, upřednostňovat takové myšlenky, jaké se mu líbí. Vstoupit druhému člověku do myšlenek a přehodit výhybku z „ne“ na „ano“ skutečně nelze. Osobní rozhodnutí, která se týkají druhých, musíme nechat na nich. Byť by pro nás byla absolutně nepřijatelná,nedá se s nimi nic dělat. Názory druhého člověka jsou jeho osbní záležitostí,má na ně právo a ve vesmíru neexistuje vyšší moc,která by byla schopná postoj člověka proti jeho vůli změnit.

Každý sám za sebe je v tomto ohledu nejvyšší institucí. Co se týká jeho osobně, to si má právo rozhodnout, patří mu poslední slovo. Pokud byste se pokoušeli druhého přimět ke změně názoru, bylo by to házením hrachu na zeď. Spadl by na zem a žádný efekt by nezanechal,maximálně byste si vy sami na něm zlámali nohu.

Každý člověk má okolo sebe osobní posvátný prostor, v němž má nejenom právo,ale přímo svatou povinnost žít podle svých rozhodnutí. Když nejsou řádná, sám si za ně ponese následky. Přiblíží-li

se čistotě Řádu, pocítí slast a další dobré záležitosti jako výsledek svého řádného tvoření.

Rozhoduji se jak chci, jaké myšlenky mi jdou hlavou, to je moje věc.

Všechna rozhodnutí dospělého,svéprávného člověka, která se týkají jeho osoby kde a jak žije,s kým žije,kde pracuje atd. ) jsou posvátná. Nikdo nemá právo do nich zasahovat. Když volíme rozhodnutí řádná, navracíme se z vychýlení do Řádu, z temnoty do Světla – z rozpolcenosti do Jednoty. Vyvazujeme se z lidské nedokonalosti a vstupujeme do vyšší dimenze Boží.

Je dobré dát si na svá rozhodnutí pozor a volit co nejvíc řádná. Proč? Protože dobro či zlo z našich myšlenek se projevuje v praktickém životě. Ne nadarmo se říká:“Komu Bůh, tomu všichni svatí. “ Kdo si vybírá myšlenky ušlechtilé,tomu se dobře daří ve vztazích, v práci a ani se zdravím to není špatné. Do klína mu padají dárky, o kterých se mu dříve ani nesnilo. Rozhodovat se co nejvíc řádně skutečně stojí za to.

Zasahování do svobodného rozhodnutí člověka tj. Do takového, které se týká jeho osoby, je porušováním Vesmírného zákona. Nikdo z lidí nemá právo to dělat.

Vloupávat se do prostoru druhého dospělého svéprávného člověka výčitkami,příkazy,radami,o které nestojí …. , to vše je nedovolená ( v současnosti bohužel často praktikovaná) agresivita.

S uplatňováním zásad řádného soužití téměř nikdo ještě nezačal. Stagnace nám stačí, proto je na světě tolik utrpení.

Když zlé nabídky ( tlaky,agresivní požadavky druhých lidí,ale i svého ega ) necháme vně sebe,řekneme k nim jasné a jednoznačné „ Ne! „ „ Ne, tím se nebudu zabývat ! „ „ Ne, tomu nebudu dávat svou energii ! „, potom se zlo do nás v žádném případě nedostane. Veškerá agresisvita je jenom zkouška našeho postoje.

Se svobodou jde ruku v ruce i pokora. Platí tedy,že práva jednoho člověka končí tam,kde začínají práva člověka druhého.

Kdykoliv nežiji svobodu a pokoru,žiji pýchu.

Tím,že všichni máme právo si o sobě rozhodovat,přebíráme za svůj život plnou zodpovědnost.

Všechna rozhodnutí jsou rovnocenná: neexistují rozhodnutí nadřazená či podřadná.

Každá vibrační úroveň je výzvou k posunu dál. Volíme,co považujeme za vhodné a je velice důležité se zamýšlet nad tím,jestli volíme řádně. Říci, že názor někoho je nadřazený či podřadný,je nesmysl.

Názor Je. Je takový,na jakou úroveň konkrétní člověk právě došel.

Prvních sedm bodů Vesmírného zákona vychází z odblokování. Abychom začali chápat, musíme se očistit,teprve potom k nim budeme tzv. „ vpuštěni „. Aby k odblokování nepravostí došlo, musíme vše uvést do praxe. Potom teprve pochopíme úvod Vesmírných zákonů a můžeme postoupit dál.

Kdo neodpustí,stále na někoho nasazuje, trápí se činy druhých lidí,ten následující body nepochopí. Nabídka,rozhodnutí bez očekávání, respektování svých pocitů,to už není jen začátek lepšího života. Je to přímo skok do Boží lásky,do Univerza, do Lásky bez podmínek. A kdo nebude mít záchranný kruh v podobě zvládnutých prvních sedmi bodů,ten se v tomto utopí. Nebude mu dáno se v záležitostech laskavých, Dobru vstřícných, přímo Božích vyznat. Ponechá-li si svou dosavadní agresivitu ( nebude se otáčet ke zlu zády),nedojde na úroveň takovou,aby byl další nápovědy schopen vstřebat. Bude jako malé dítě nedozrálé poznatkům z vyšších tříd!!!!