Šestnáct morálních přikázání – brána k duchovnímu vzestupu

1. Neubližovat ( nezabíjet) – kdo zabíjí a ubližuje, vyvolává v sobě i u jiných lidí reakce,které v něm probouzejí strach a neklid a ty mu zase znemožňují, aby se soustředil. Když upustí od ubližování, dosáhne rovnováhy, klidu, jistoty, odvahy a nebojácnosti, a zbaví se nepřátelství jiných lidí.

2. Pravdomluvnost – co se míní slovem pravda ? Každý člověk má svůj individuální názor na každou věc,proto je pravda pojem relativní. V duchovní sféře se pravdomluvností rozumí to, když člověk referuje o události tak, jak ji viděl a jak ji pochopil. Neboť pravdomluvnost je hodnocena z individuálního hlediska. Člověk nemůže podat informaci o věci nebo události, kterou nezná, a proto nemůže lhát. Ale vlastní prožitek nebo skutek lze popřít nebo o něm podat nesprávné informace.

3. Nekradení – nebo nepřijímání darů. Vezmete – li něco, co vám nepatří, stanete se duševně závislí na tom, od koho jste něco dostali nebo komu jste to vzali. Všechno však závisí na vnitřním postoji. Vezmete – li něco od kohokoli a necítíte, že se tím zavazujete, ani se necítíte povinni mu vnitřně projevovat vděčnost, je to tak, jako byste od něho nevzali nic. Každou věc je nutné správně pochopit. Ten, kdo si váží své nezávislosti, a proto od nikoho nic nepřijme, probouzí v sobě mnohdy pýchu z pocitu problematické nezávislosti. Z toho důvodu nezíská zkušenosti ze závislosti, která dává klíč k dosažení nejvyššího poznání, je-li správně pochopena a přemožena. Proto nepřijímejte nic tehdy, kdy byste pociťovali závislost, budete – li nuceni něco přijmout, nebuďte pokrytečtí a neomlouvejte svůj čin jako nutný nebo závislý na okolnostech, ale zničte pocit vděčnosti a závislosti. Tím rozřešíte povinnost, která přikazuje, abyste nepřijímali dary.

4. Trpělivost – chcete – li dosáhnout jakéhokoli úspěchu v duchovním postupu, musíte být trpěliví.

Trpělivostí se snaha stane klidnou a stejnoměrnou a to značí šetření energie. Nejste-li trpěliví, nikdy nebudete schopni upínat mysl na vytčený ideál tak, aby nedocházelo k jeho vystřídání novým ideálem. Každou chvíli vyvstane něco nového, co se zdá člověka zajímat, ale nikdy se mu nedostává dost síly, aby dosáhl nebo realizoval to, co ho jednou upoutalo. Proto buďte trpěliví.

5. Cudnost – chcete – postoupit na duchovní cestě, je potřeba ovládat pohlavní chtíč, zvláště jste – li svobodní. Jste – ženatí a žijete – li pohlavně, je potřeba volit mírnější cestu- zadržení pohlavní síly posiluje a vyčišťuje mozek. Pohlavní síla je zhuštěnou pránou, která zvyšuje činnost orgánů, v nichž se nejvíce soustřeďuje myšlení. Když člověk svou mysl odpoutává, donutí pohlavní sílu, aby stoupala do hlavy, pročistila mozek a tím jej podněcuje k velkému zvýšení činnosti.

6. Zdrženlivost – je třeba, aby se člověk zdržel úsudku o tom, s čím přichází do styku, nečinil závěry, nereagoval na žádný skutek nebo jednání jiných lidí apod. Taková zdrženlivost je vždycky dobrá, poněvadž člověk její pomocí získává možnost poznat jak u sebe, tak i u jiných lidí pohnutky, jež byly příčinou toho kterého jednání.

7. Mlčenlivost – je jednou z nejpřednějších ctností, kterou je nutno upevnit a uskutečnit, neboť vede k rozvoji různých duchovních schopností, jimiž může duchovně stoupající člověk projevovat mnohotvárnost své bytosti. Zdržujte se každého zbytečného mluvení. Ať slyšíte cokoli, vždycky mlčte, poněvadž se vyhnete nepříjemnostem a pomluvám, nebudete zatahováni do debat o osobních zájmech kohokoli. Lidé o vás nebudou vědět nic důležitého a ani vy o nich a to přispěje k tomu, že dosáhnete duševní izolace, jíž je třeba k udržení nadšení a klidu.

8. Askeze – neboli odříkání se vztahuje na odpírání si dojmů, vyvolaných vjemy a vnějšími událostmi nebo příčinami. Proto zaujímá nejširší oblast, kterou je nutno zpracovat. Vidíte-li něco nebo slyšíte či vnímáte, hned vyvstává popud reagovat na to. Jste příjemně či nepříjemně dotčeni a následkem toho je vaše přirozenost vrhána do změn. Tomu je třeba zabránit. Snažte se udržovat stejnou náladu odříkáním si všech dojmů. Tím vaše duševní síla zmohutní a budete ji pak moci usměrňovat kamkoli podle svého přání.

9. Pevnost ( povahy) - Stůjte vždycky za tím, co říkáte, co si myslíte a po čem toužíte. Je to bytostná harmonie, která vám přinese důvěru jiných lidí a to se vyplatí, až se duchovním úsilím zrychlí vaše karma.

10. Prostota(jednoduchost) – Setrvávejte duševně na úrovni svých spolubližních. I kdybyste dosáhli největšího vědění, vyhýbejte se složitému, tajemnému a filozofickému mluvení, neboť vám to kladlo velká pokušení. Lidé se vždycky podivují tomu, čemu nerozumějí a co se jim zdá být logické. Na tom se zakládá uznání duševních kvalit, čímž se zase probouzí úcta jiných lidí, která vědoucího člověka činí nezdravě sebevědomým a to je zřejmou předzvěstí jeho duševního pádu. Konečně z toho vzniká nebezpečí, že takový člověk zapomene dál hledat vytčený cíl a tím se často vzbudí domněnka, že je již duchovně dokonalý.

11. Pokora – za pokoru nepokládáme sebepodceňování ani to, když se někdo pokládá za horšího, než jsou ostatní lidé, ani jakékoli ponižování se ve znalostech, jejichž mravní hodnotou jsme si jistí, neboť se již osvědčily. Pokora se projevuje jednáním v němž člověk vědomě neuplatňuje svou nadvládu nad ostatními lidmi a nepociťuje ji. Oceňuje se podle svého skutečného vědění a nedovoluje si posuzovat člověka, jeho jednání i povahu jakéhokoli dění, zvláště nevidíte-li jiné než domnělé příčiny. Vědění nemá stupně,Buď víte všechno, a proto se ukáže správný a v praxi pravdivý každý váš předpoklad, nebo nevíte nic, a proto býváte překvapováni nepředpokládanými událostmi nebo výsledky dění. Neciťte se povzneseni nad ostatní lidi, i když se na základě falešného posuzování sebe i ostatních pokládáte za nejlepší ze všech lidí. Tím, že jste se vtělili do lidského těla, nemáte žádné přednosti před ostatními. Kdekdo se může cítit nad ostatní lidi povznesený, a přece se málokdy mravně a duševně od ostatních lidí odlišuje. Neposuzujte svou povahu ani nehodnoťte své vědění a tím dosáhnete ctnosti pokory.

12. Dobromyslnost (odpuštění) – přemýšlejte o každém člověku, jako by byl dobrý, i když vám ublížil. Můžete se navenek ospravedlňovat a klást odpor, chce-li vám někdo ze zlovůle ubližovat, ale nesmíte se tím nechat duševně rozladit. Nikdo nemá právo zlobit se na někoho proto, že mu ublížil. Ostatně zlobíte-li se na jiné lidi, škodíte si, neboť čeříte hladinu svého nitra, což přináší utrpení. Duchovně stoupající člověk by měl vědět, že ubližování vyvěrá z toho, že neustálil a neovládl citovost, která rozvlňuje nitro toho, kdo mu ubližuje. Jakmile toto rozvlnění ustane, velmi často nastává sklon k neubližování, porozumění a vyjasnění.

13. Dobročinnost - konáním dobra se zbavíte pokušení a zlých podnětů, které vycházejí z temného příkrovu, spočívajícího na duši. Tento příkrov byl vytvořen zlým(sobeckým)jednáním. Konáním dobra se zmenšují vnitřní rozpory a rodí se klid a jasno. Vykonávejte dobro proto, že je to nutné, a nečiňte si tím nároky na jakoukoli odměnu ani zásluhy. Pamatujte si, že se dobročinností zbavujete temnoty a zla, takže to prospívá jen vám a nikomu jinému.

14. Laskavost – Nedělejte nic s odporem ani tak s nikým nejednejte. Buďte vždy plni ochoty, poněvadž to umožňuje obcovat s jinými lidmi v nejčistších vnitřních silách. To vždycky člověka posiluje. Nelaskavost je příčinou prohlubující se duševní slabosti.

15. Chudoba (nežádostivost) – nehledejte cesty, jak uniknout ze svého majetkového postavení za každou cenu. Musíte mít vyšší cíle, než takové, které je možno vytyčit v hmotném světě. „Kde je poklad váš, tam je i vaše srdce „ pravil Ježíš. Já dodávám,že kde je srdce vaše, tam jste duševně i vy. A toto zabřednutí do smyslového světa vám nedovolí, abyste se přidrželi jakékoli osvobozující myšlenky. Tím se fakticky uzamknete v žaláři, ve kterém jste již vězni. Nezáleží na tom, je-li člověk bohatý nebo chudý. Lpí-li na majetku, anebo je-li jeho předním zájmem hmotné zabezpečení, je vždycky vězněm země. Když však na majetku nelpí, pak i kdyby byl největší boháč na světě, zůstane svobodným člověkem.

16. Studium – Studujte duchovní nauku prakticky i teoreticky. Bude dobře, když budete dokonale znát nazpaměť to, co vám duchovní nauka ukládá jako praktické úsilí, může se stát, že byste si okamžitě nevěděli rady, kdyby se dostavil nějaký nový duchovní zážitek. Při rozpacích člověku uniká mnoho energie a dostává se do zmatku.