Rodičovství - úloha nebo funkce

Většina dospělých hraje , když začne hovořit s malými dětmi. Používají nesmyslná slova a vydávají podivné zvuky . Nepovažují děti za sobě rovné.

To , že toho zatím víte víc , že jste větší neznamená , že dítě není rovnocenné.

V určitém období života se z dospělých stanou rodiče a tak na sebe vezmou jednu z nejuniverzálnějších rolí . Nejdůlžitější otázka je :“Dokážete se zhostit funkce rodiče a vžít se do ní

bez toho , aby jste se s ní ztotožnili a aby se z funkce stala role?“ Součástí důležité funkce rodičovství je vnímání potřeb dítěte , jeho ochrana před nebezpečenstvími a občasné poučení o

tom, co smí a co nesmí dělat.

Když se z rodičovství stane identita , neboli když hodnotu vlastní osobnosti budete odvozovat od toho , že jste rodič , lehce se vám může stát , že to začnete se svou funkcí přehánět , zveličovat , až se v ní ztratíte . Když místo toho , abyste dítěti dávali co potřebuje , mu začnete dávat vše , co si usmyslí , rozmazlovat ho a na každém kroku ho budete před vším ochraňovat , zabráníte tím jeho potřebě samostatně objevovat a poznávat svět . Z výchovy se stane kontrolování a terorizování .

Co je ještě horší a stává se to často , že identita hrané úlohy rodiče přetrvává i tehdy , když už to dávno není třeba.

Rodiče , kteří neumí přestat být rodičmi , navzdory tomu , že jejich dítě už dospělo . Potřebují být pro své dítě potřební . Navzdory tomu , že jejich dítěti už je čtyřicet , si občas nedokáží odpustit poznámku , : „ Já nejlíp vím , co potřebuješ „.Jsou natolik ztotožnění se svou úlohou rodiče , že nedokáží přestat hrát a brání jim to v normálním vztahu se svým dítětem. Rodiče se definují úlohou rodiče , i když tato úloha již není aktuální . Ovládá je podvědomý strach ze ztráty identity . A když je jejich touha kontrolovat a ovlivňovat život dítěte odmítnuta , tak přecházejí do ofenzivy a buď začnou jednání dítěte kritizovat , anebo se v něm pokoušejí vyvolávat pocity viny , jen aby si zachovali svoji roli – svoji identitu. Navenek to vypadá , že si dělají starosti o své dítě a sami jsou o tom přesvědčeni , ale ve skutečnosti jim jde o jediné , zachránit si svoji roli rodiče – svoji identitu.

Všechny egoické motivace , které se ego snaží úporně maskovat , jsou zaměřené na zvýšení svojí

důležitosti , svojí vlastní hodnoty.

Matka nebo otec , kteří se idetifikovali s úlohou rodiče , se často snaží právě prostřednictvím svojich dětí stát celistvými . Potřeby ega manipulovat ostatními tak , aby uspokojovali jejich trvalý pocit nedostatku , se zaměřují i na děti. Kdyby si rodiče uvědomili a vyslovili většinu nevědomé motivace stojící za potřebou manipulovat jejich dětmi , tak by zněli takto : „ Chci abys dosáhl to , co jsem já nikdy nedosáhl , chci aby tě svět uznával a potom budu něco znamenat i já . Nezklam mě. Obětoval jsem pro tebe mnoho . Tím,že s tebou nesouhlasím , chci v tobě vzbudit takový pocit viny , abys mi nakonec vyhověl . A nemusím ti říkat , že já vím nejlíp co je pro tebe dobré . Miluji tě a budu tě nadále milovat , když budeš dělat to , co je podle mne pro tebe správné.“

Když si tyto podvědomé motivace uvědomíte , okamžitě zjistíte , jaké jsou absurdní . Ego,které za nimi stoj í, se stane viditelným , a okamžitě si všimnete dysfunkce . Někteří rodiče , s kterými jsem mluvila , byli zděšeni , když si to uvědomili.“ Tohle jsme opravdu dělali?“, ptali se s hrůzou v hlase.

Když si jednou uvědomíte nesmyslnost svého jednání , podvědomé šablony přestanou působit.

Uvědomění je vynikajícím agentem změn.