PROČ NEJSME ŠŤASTNI

Štěstí, jaké to kouzelné slovo, které k sobě vábí lidi všech náboženství i všech ras, a to od dětství až do smrti. Co spisovatelů, básníků i filosofů se snažilo je definovat, aby si ujasnili jeho podstatu a tím snáze se mu přiblížili. A přitom štěstí zůstává přece jen vzácnou, více jen vysněnou než skutečnou květinkou, které tak málo lidí na světě dosáhne .

„Proč je tak málo opravdového, skutečného, ničím nezkaleného štěstí ?“ ptá se mnohý, a ve svém věčném nářku na nepřízeň osudu a tvrdé podmínky životní nechápe, že štěstí nesmí nikdy hledat jinde, než sám v sobě . Nikdo mu je nepřinese, nikdo mu je nedá, nedovede – li si je sám v sobě stvořit.

Náš Otec nebeský, nejlaskavější dárce všeho dobra, vede nás, všechny k tomu, abychom byli šťastni a ukazuje nám i cesty k pravému štěstí. Proto jen my sami jsme vini, že toto štěstí, po kterém tolik toužíme, nás neustále míjí. Musí nás míjet, hledáme-li je stále tam, kde není, pouštíme-li se za ním po cestách, které nás od něj nejvíce vzdalují.

Nejvíce vzdaluje nás od štěstí to, že chceme stále uplatňovat svou vlastní vůli proti vůli Boží. Chceme svou vůlí dosáhnout i toho, co nám mnohdy ani nenáleží a co možná, kdybychom toho dosáhli, by bylo jen naším neštěstím nebo velikou škodou pro naši duši a náš duchovní život.

Kdybychom dovedli být vždy spokojeni s tím, co nám osud udělil, dovedli se při posuzování toho, jak se vede jiným, ohlížet správně po těch, kterým je mnohem hůř než nám, a kdybychom v plánech pro svoji budoucnost dovedli zas pohlížet k nejvyšším metám a měli před očima nejušlechtilejší příklady, pak by nám bylo vždy dobře. Nikdy bychom nebyli nespokojeni, nikdy nešťastni.

První a nejzákladnější podmínkou opravdového štěstí je vnitřní spokojenost. Ta se nikdy nezrodí v duši naplněné sobectvím, neláskou, závistí a nenávistí, která touží jen po hmotných statcích.

Nikdy nemůže být spokojen ten, kdo pohlíží se závistí na ty, jímž se snad vede lépe než jemu.

Nikdy nemůže být spokojen ten, kdo svoji nenáladu a nelásku k druhým kolem sebe rozsévá, tím méně pak může být spokojen ten, kdo ve svém srdci chová nenávist třeba jen k jedinému člověku.

Vnitřní spokojenost zaručuje vám jedině vaše práce užitečná pro celek, z jejichž výsledků se můžete spravedlivě těšit, dále pak dobro, kterým třebas i za cenu vlastních obětí, pomáháte svým bližním a konečně l á s k a, láska ke všemu tvorstvu a celému životu, kterou musíte být sami naplněni, abyste ji mohli rozdávat druhým.

Druhou podmínkou štěstí je opravdová skromnost, nenáročná ochota spokojit se s tím, co nám bylo dáno. Lidé nemohou být šťastni, žádají -li neustále víc, než co jim po zásluze patří, touží-li stále po nemožnostech, kterých nemohou nikdy dosáhnout. Zmenšete své požadavky, uberte ze své náročnosti, a ohlédnete-li se vždy za těmi, kdo nemají ani tolik, kolik bylo dáno vám, jistě budete spokojeni s tím, co vám Bůh ve své lásce a nejvyšší spravedlnosti nabízí.

Třetí podmínkou štěstí je trpělivost, s níž je třeba přijímat vše, co se na naši hlavu snese. I ve chvílích, kdy prožíváme největší utrpení, naleznete vždycky příklady těch, kterým je, nebo bylo ještě hůř. Naučte se měřit své vlastní utrpení s utrpením druhých, a pak na místě výčitek budete vděčně děkovat Bohu za to, že vás ušetřil zkoušek tak těžkých, jaké uložil druhým.

A konečně, chcete-li se vůbec dočkat štěstí, alespoň šťastných chvil svého života, pak nezbytnou podmínkou je u m ě t s e r a d o v a t . Vždyť i při vší bídě, neutěšenosti a těžkostech dnešního života je přece na světě tolik krásy! Jen umět si ji najít, umět se na ni zadívat a vpustit ji do své duše, abyste v pohledu na tuto krásu pocítili i radost z ní. Ve chvílích takovéto radosti pocítíte pak doteky opravdového štěstí, které vás vždy znovu vzpruží a posílí k další cestě. Čím jasněji se umíte dívat do života, tím víc v něm naleznete. Čím lépe dovedete svou duši sladit s kladnými životním podmínkami, tím radostnější bude celý váš život, tím blíže budete samotnému štěstí.

Člověk propadlý svému mrzoutsví a nenáladě, okrádá nejvíce sebe sama. Jde životem slepý, s očima zatíženýma věčnou nespokojeností, kterou všude staví nad všechen klad. Tím odmítá všechno, co mu život nabízí a proto pak může právem naříkat jen sám nad sebou, že nepoznal v životě žádné štěstí.

Nemůže být šťastnen nikdo z těch, který jinému nic dobrého nepřeje, dokonce svou kletbou na jiného zlo a neštěstí svolává, protože to, co přeje druhému, sám na sebe přivolává. Tady platí staré a pravdivé přísloví :“Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, a nebo : „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“ !

Proto pamatujte na to, že závist, nenávist, neláska, msta, zloba a sobectví jsou největšími překážkami na cestě ke štěstí. K jeho nalezení je jenom jeden klíč, a ten nám zanechal Pán Ježíš Kristus ve slovech:

„Hledejte nejprve království Božího zde na zemi a jeho spravedlnost, a vše ostatní bude vám přidáno“!

Vy všichni, kteří se chcete vydat na cestu za svým štěstím, vykročte do života tak, abyste hned na prvním svém kroku začali d á v a t ! D Á V A T - n i k o l i v b r á t - to se musí stát heslem každého člověka, který chce být šťasten.

S láskou Blaženka .