Poraněná mysl

Možná jste o tom nikdy nepřemýšleli,ale na jisté úrovni jsme všichni mistři.Jsme mistři,protože máme schopnost tvořit a řídit svůj život.

Všichni si vytváříme neuvěřitelné mytologie,právě tak jako to dělají společnosti a náboženství na celém světě.V naší osobní mytologii žijí hrdinové a zločinci,andělé a démoni,králové a obyčejní lidé.Vymýšlíme si různé postavy,včetně svých vlastních osobností.Pak si vytvoříme představu o sobě samých a začneme ji používat v určitých situacích.Jsme umělci předstírání a stáváme se tím,co si o sobě myslíme.Když se setkáme s druhým člověkem,okamžitě ho zařadíme do nějaké kategorie a připíšeme mu určitou roli ve svém životě.Vytvoříme si o něm představu ,která odráží to ,co si o něm myslíme.A totéž děláme ve vztahu ke všem a ke všemu kolem nás.

Všichni máme schopnost tvořit.Tato schopnost je tak silná,že se nám plní všechno,čemu věříme.Všechno čím jsme,si vytváříme sami.Jsme takoví jací jsme,protože tomu věříme.Celá naše realita,vše ,čemu věříme,je naším vlastním výtvorem.

Celý život se učíme být tím,co si myslíme,že jsme a děláme to tak dobře,že si to nakonec dokonale osvojíme.Jakmile si uvědomíme,že jsme všichni mistři,pochopíme jaký druh dokonalosti máme.

Veškerá naše dramata a utrpení jsou naučená.Vybíráme si různé role a pak se je učíme tak dlouho ,dokud se nestaneme mistry.Chováme se určitým způsobem na základě naučených reakcí.

Abychom se stali mistry lásky musíme se učit milovat.Také dokonalé zvládnutí lidských vztahů vyžaduje učení.Nejde však o získání teoretických vědomostí,jde spíš o praktické jednání.A k tomu je nutné pochopit psychologii lidského chování.

Člověk se rodí se zdravým tělem a myslí.Ve věku tří nebo čtyř let se v našem citovém těle začnou objevovat první rány ,které se postupně infikují emočním jedem.Když se díváme na dvouleté děti,všímáme si,že si neustále hrají.Pořád se smějí,Mají bohatou fantazii a jejich sny jsou dobrodružným zkoumáním.Když se stane něco nepříjemného ,děti se tomu brání,ale brzo na všechno zapomenou a opět se soustředí na přítomný okamžik a vrátí se ke svým hrám.Žijí v přítomném okamžiku.Nestydí se za svou minulost a nemají strach z budoucnosti.Malé děti vyjadřují své city a nebojí se milovat.

Nejkrásnější okamžiky v životě prožíváme ,když si hrajeme jako malé děti,když si zpíváme a tančíme,když zkoumáme a tvoříme jen pro zábavu.Je nádherné chovat se jako malé dítě,neboť to je přirozený projev lidské mysli.Jako děti jsme nevinní a je pro nás přirozené vyjadřovat lásku.Ale co se nám stalo?Co se stalo celému světu?

Už od našeho dětství trpí dospělí okolo nás duševní nemocí,která je velice nakažlivá.Jak nám tuto nemoc předávají?Snaží se „zaujmout naši pozornost“ a učí nás být stejnými jako oni.Tak předáváme tuto nemoc dětem.A stejným způsobem nás nakazili naši rodiče,a naši učitelé,naši sourozenci a celá společnost nemocných lidí.Zaujali naši pozornost a vštěpovali nám své názory.Neustále je opakovali ,a tak jsme se učili.Tímto způsobem se programuje lidská mysl.

Celý problém je v programu,v informacích,které máme uložené v mysli.Zpočátku máme strach z trestu,ale později se začneme bát,že nedostaneme odměnu,že nebudeme dost dobří pro otce či matku,sourozence či učitele.A tak se v nás rodí potřeba uznání druhými.

Strach ,že nebudeme za své chování odměněni ,se mění ve strach z odmítnutí.Strach z toho ,že nesplníme očekávání druhých,nás nutí přetvařovat se.Učíme se předstírat,že jsme něčím,čím nejsme,abychom se zalíbili matce či otci,učiteli či knězi.Neustále něco předstíráme ,až se nakonec naučíme být někým jiným.

Brzy zapomeneme ,čím opravdu jsme a začneme žít podle představ,které si o sobě vytváříme. Prezentujeme světu různé tváře podle toho,s kým se právě stýkáme.To se týká i vztahu mezi mužem a ženou.Žena předstírá,že je někým jiným,ale když je sama ,chová se úplně jinak.Také muž má vnější a vnitřní představy .Když dospějeme,naše vnitřní a vnější představy jsou tak rozdílné,že se skoro v ničem neshodují.Když se muž setká se ženou,udělá si o ní představu ze svého hlediska,a žena si udělá zase svou představu o muži ze svého hlediska.Pak se muž snaží,aby žena odpovídala představě ,kterou si o ní vytvořil,a žena se snaží ,aby muž odpovídal představě,kterou si o něm vytvořila ona.Takže nyní existuje šest různých představ .Samozřejmě že jeden druhému lžou ,ačkoli si to nemusejí uvědomovat.Jejich vztah je založen na strachu a na lžích.Není založen na pravdě,protože ani jeden z nich není schopen vidět skrze všechnu tu mlhu.

Vytváříme si dokonalou představu o sobě samých ,abychom se zalíbili druhým,zatímco oni si vytvářejí svůj vlastní sen,který s námi nemá nic společného.Snažíme se potěšit jeden druhého.Pravda je však taková,že z hlediska druhých nebudeme nikdy dokonalí.Naše představa dokonalosti nám říká,jací bychom měli být,abychom mohli přijímat sami sebe.To je však ta největší lež,protože dokonalí nikdy nebudeme.My si však nedokážeme odpustit,že dokonalí nejsme.

Učíme se popírat a odmítat sami sebe.Nikdy neodpovídáme svým vlastním představám,nikdy nejsme dostatečně dobří,dostatečně čistí nebo dostatečně zdraví.Vždycky existuje něco,co náš vnitřní Soudce nemůže přijmout nebo odpustit.Proto odmítáme své vlastní lidství,proto si nikdy nezasluhujeme být šťastní,proto neustále hledáme někoho,kdo nás bude zneužívat ,někoho,kdo nás bude trestat.Díky své vlastní představě dokonalosti zneužíváme sami sebe.

Už nejsme děti,a pokud žijeme v nějakém vztahu,v němž jsme zneužíváni,pak jen proto,že to přijímáme,protože jsme přesvědčeni,že si to zasloužíme.Existuje určitý stupeň zneužívání,jejž jsme ochotni přijmout,ale nikdo na světě nás nezneužívá víc,než se zneužíváme my sami.Jsme ochotni nechat se zneužívat druhými do té míry,do jaké se zneužíváme sami.Jestliže nás někdo zneužívá víc,než se zneužíváme sami,snažíme se ze vztahu utéci.Ale dokud nás někdo zneužívá trochu míň,pravděpodobně s ním nějaký čas zůstáváme.Věříme,že si to zasloužíme.

Život nám přináší přesně to,co potřebujeme .Není koho obviňovat.Lze dokonce říci,že naše utrpení je dar.

DOKONALÝ VZTAH

Představte si dokonalý vztah.V takovém vztahu jste neskutečně šťastní,protože žijete s dokonalou ženou nebo mužem.Jak byste popsali svůj život s tímto člověkem?

Pravděpodobně s ním jednáte jako se svým psem.Pes je pes.Ať děláte cokoli,pes bude vždycky psem.Nikdy z něj neuděláte kočku nebo koně.Pes je tím,čím je.

Přijmout tento fakt je velice důležité i ve vztazích mezi lidmi.Buď lidi milujete takové,jací jsou,nebo je nemilujete.Buď je přijímáte , nebo je nepříjímáte.Snažit se někoho změnit je totéž jako snažit se udělat ze psa kočku nebo koně.Takto to prostě je.Každý je tím,čím je,i vy jste tím ,čím jste.Buď tančíte ,nebo netančíte.Musíte k sobě být naprosto upřímní – musíte předem říci ,co chcete,musíte se rozhodnout,zda chcete tančit,nebo ne.Tohle si musíte uvědomit,protože to je velice důležité.Jakmile to opravdu pochopíte,budete brát lidi takové ,jací opravdu jsou.

Proč nemůžeme milovat člověka,aniž se snažíme ho měnit?Možná si říkáte:“Ale co když nejsem s tou pravou ženou nebo mužem?To je velice důležitá otázka.Samozřejmě ,že si musíte vybrat tu pravou ženu nebo muže.Ale kdo je ta pravá žena nebo muž?Je to někdo,kdo má podobné názory jako vy a kdo chce žít stejným způsobem jako vy-citově,tělesně,ekonomicky i duchovně.

Jak poznáte,že je pro vás partnerka tím pravým člověkem?Řekněme,že jste muž.Jestliže sto žen hledá muže a přemýšlí o vás jako o jednom z možných partnerů,pro kolik z nich si myslíte,že budete tím pravým mužem?To nemůžete vědět.Proto musíte riskovat.Ale mohu vám říci,že ta pravá žena pro vás je ta,kterou milujete takovou,jaká je,žena,kterou nemusíte v ničem měnit.To je pro vás ta pravá žena.Najdete-li tu pravou ženu,pro kterou jste pravým mužem,pak máte štěstí.

Budete pro ní tím pravým mužem,jestliže vás miluje takového,jaký jste ,a jestliže nemá potřebu vás v ničem měnit.Nemusí za vás být zodpovědná,může vám věřit,že budete tím,za koho se vydáváte.Může k vám být upřímná a může být tím,čím je.Nemusí předstírat,že je něčím jiným.Žena ,která vás miluje ,vás miluje takového,jaký jste.Chce-li vás žena změnit,znamená to,že nejste člověkem,jakého si přeje.Tak proč je tedy s vámi?

Možná už s někým dlouho žijete .Nechcete-li se rozejít,můžete začít znovu tím,že budete partnerku milovat takovou,jaká je.Ale nejdřív budete muset přijmout sami sebe takové,jací jste.Jedině pak můžete být sami sebou.Jste tím,čím jste,a to je všechno,čím jste.Nemusíte předstírat,že jste něčím jiným.Budete-li předstírat ,že jste tím,čím nejste,nic se vám nebude dařit.Až přijmete sami sebe,budete muset přijmout také svou partnerku.Rozhodnete-li se žít spolu,nesnažte se ji měnit.Nechte ji být tím,čím je.Stejně jako to dovolíte psu nebo kočce.Každý člověk má právo být tím,čím je,každý má právo být svobodný.Omezujete-li svobodu své partnerky,omezujete sami sebe,protože musíte ustavičně sledovat,co partnerka dělá a co nedělá.A milujete-li sami sebe ,nikdy se nevzdáte své osobní svobody.

Uvědomte si jaké možnosti vám nabízí partnerský vztah.Přemýšlejte o tom.Buďte sami sebou.Najděte si ženu,která má podobné zájmy jako vy.Jestliže to funguje ,pokračujte.

Je-li na vás partnerka závislá a vám to nevyhovuje,pravděpodobně byste byl šťastnější s někým jiným.Ale dokud s ní žijete ,snažte se dělat to nejlepší,co můžete.Dokážete-li milovat svou partnerku takovou,jaká je,dokážete-li jí otevřít své srdce,můžete dosáhnout nebe.Všichni lidé se mohou změnit k lepšímu.Dobrým začátkem je odpustit partnerce všechno,co se mezi vámi stalo.Bylo to jen nedorozumění.Zapomeňte na minulost a začínejte každý den na vyšší úrovni lásky.