Obsah a struktura ega

Egoická mysl je podmíněná minulostí . Tato podmíněnost je dvojí , má obsah i strukturu.

V případě dítěte plačícího v hlubokém utrpení , že mu vzali hračku , představuje hračka obsah.

Hračku můžeme zaměnit za jakýkoli jiný obsah , jakoukoliv jinou hračku , či předmět.

Obsah , se kterým se ztotžňujeme záleží od našeho prostředí , okolí , výchovy a kulturního kontextu.

Je jedno,zda je dítě chudé,nebo bohaté , je-li hračkou kousek opracovaného dřeva s podobou zvířátka , nebo sofistikovaný elektronický přístroj , protože utrpení je způsobené ztrátou.

Příčina tohoto intenzivního utrpení je slůvko „ moje „ a je struktuální. Podvědomá potřeba upevňovat si identitu prostřednictvím ztotožňování se s nějakým hmotným předmětem , je součástí

struktury egoické mysli.

Jedna ze základních myšlenkových struktur , díky kterým ego existuje , je identifikace . Slovo

„ identifikace „ vzniklo z latinských slov idem ( stejný ) a facere ( dělat ) . Takže ,když se s něčím identifikujeme „ děláme to stejným ! Stejným jako co ? Stejným jako „ Já „.

Když do něčeho vkládám sebe samého , stane se to součástí mé identity . Ztotožňování se s věcmi je

jednou ze základních úrovní identifikace : moje hračka , pak přijde moje auto , můj dům , moje šaty atd.

Zkoušíme ve věcech najít sebe , ale nikdy neuspějeme a nakonec se v nich ztratíme .

Takové je předurčení ega.

Iluze vlastnictví.

„ Něco vlastnit „ , co to vlastně ve skutečnosti znamená ? Co znamená „ přivlastnit si něco či někoho ?“

Je důležité si uvědomit, že jakýkoliv příběh a myšlenkové formy , které ho tvoří a ani to , zda mu lidé věří či nikoli , nemají absolutně nic společné s tím , kdo jste. A i kdyby vám lidé věřili , byla by to fikce . Mnoho lidí si neuvědomí ani na smrtelné posteli , tedy ve chvíli , kdy se vše venkovní rozpadá , že nikdy žádná věc , kterou kdy vlastnili , neměla nic společného s tím , kdo skutečně jsou.

V blízkosti smrti , se celý koncept vlastnictví stává absolutně bezvýznamným . V posledních okamžicích života většina lidí zjistí , že to, co ve skutečnosti hledali bylo Bytí , které bylo po celý čas přímo v nich , ale oni ho nevnímali , protože bylo zahalené jejich vlastní posednutostí věcmi.

Posednutostí představami vlastní mysli.

Ježíš řekl : „ Blahoslavení chudí duchem ,neboť jejich je Království nebeské . “ Co to znamená „ chudí duchem „ ? Žádné vnitřní břemeno , žádné identifikace . Je to neztotožňování se s věcmi , s mentálními konstrukcemi , které obsahují jakýkoliv pocit zahrnující „ Já „. A co je „ království nebeské „ ? Jednoduchá a upřímná radost z Bytí , kterou pocítíme , když se přestaneme ztotožňovat s věcmi a mentálními schématy a staneme se „ chudí duchem „.

Jak se můžete zbavit posednutosti věcmi ? Ani to nezkoušejte ! Je to nemožné . Posednutost věcmi totiž začíná mizet hned , když se s nimi přestanete ztotožňovat . Mezi tím si jen uvědomujte ,nakolik se s věcmi ztotožňujete . Někdy se může stát , že si vůbec neuvědomíte , že se s něčím ztotožňujete , až do té doby , než o to přijdete . Když v té chvíli propadnete zlosti , úzkosti a strachu ,znamená to , že jste s s věcí ztotožňovali . A jakmile si svoje ztotžňování s věcmi začnete uvědomovat , tak přestane být absolutní.

„ Jsem vědomím , které si uvědomuje své ztotožňování „ .

Tak začíná TRANSFORMACE VĚDOMÍ .