Moc přítomného okamžiku

Bytí a osvícení.

Za nesčetným množstvím životních forem ,které se rodí a umírají ,existuje jeden věčný a všudypřítomný Život.Někteří lidé jej označují slovem Bůh,já jej často nazývám Bytím.

Slovo Bytí nic nevysvětluje ,stejně jako slovo Bůh.Bytí má však tu přednost ,že to je otevřený pojem.Nesnaží se redukovat neviditelnou nekonečnost na konečnou entitu.Bytí je nepředstavitelné.Nikdo není výlučným vlastníkem Bytí.Bytí je přítomnost,kterou bezprostředně vnímáte jako svou vlastní přítomnost.Takže od slova Bytí je krůček k prožitku bytí.

Bytí není jen venku,nýbrž také hluboko uvnitř každé formy jako její nejvnitřnější neviditelná a nezničitelná podstata.To znamená,že je můžete vnímat jako své nejhlubší já neboli svou pravou přirozenost.Ale nesnažte se mu porozumět svou myslí.Nesnažte se pochopit je racionálně.Bytí můžete poznat jedině tehdy,když je vaše mysl v naprostém klidu.Když soustředíte svou pozornost plně a intenzivně v přítomném okamžiku ,můžete Bytí vnímat ,ale nikdy je nemůžete pochopit rozumově.

Zhovu nabytí vědomí Bytí a žít v tomto stavu citového chápáí je osvícení.Slovo osvícení vyvolává představu jakéhosi nadlidského výkonu,což egu dokonale vyhovuje,nicméně osvícení je prostě váš přirozený stav prožívané jednoty s Bytím.Je to stav spojitosti s něčím nesmírným a nezničitelným,s něčím,co jtéměř paradoxně vámi a co je zároveň mnohem větší.Osvícení je nalezení vlastní přirozenosti za hranicemi slov a formy.

Neschopnost vnímat tuto spojitost vyvolává falešnou představu,že jste odděleni od svého já i od vnějšího světa.Ať už vědomě či nevědomě vnímáte sami sebe jako izolovaný fragment.Žijete ve strachu a vnitřní i vnější konflikty se stávají něčím normálním.

Největší překážkou vnímání reality spojitosti je vaše ztotžnění s vaší myslí,jež vás nutí nepřetržitě myslet.Neschopnost přestat myslet je hrozná nemoc,ale my si to obvykle neuvědomujeme ,protože jí trpí téměř každý,takže to považujeme za normální.Tento ustavičný mentální hluk vám nedovoluje najít vnitřní klid,jenž je neodělitelný od Bytí.Navíc vytváří falešné Já,které vrhá stíny strachu a utrpení.

Ztotožnění s myslí vytváří neprůhlednou clonu pojmů,představ,slov a definic,které znemožňují skutečné vztahy.Tato clona myšlení stojí mezi vámi a vaším Já,mezi vámi a ostatními lidmi,mezi vámi a přírodou a mezi vámi a Bohem.Právě tato clona vytváří falešnou představu odělenosti,představu,že na jedné straně jste vy a na druhé straně všechno ostatní.Proto zapomínáte na základní fakt ,že pod fyzickými jevy a oddělenými formami jste totožní se vším,co existuje.

Mysl je výborný nástroj,pokud ji používáte správným způsobem.Používáte-li ji nsprávným způsobem,může být velice destruktivní.Řečeno přesněji,obvykle svou mysl nepoužíváte špatným způsobem-vy ji totiž nepoužíváte vůbec.Vaše mysl používá vás.A to je vaše nemoc.Věříte,že jste svou myslí.To je však falešná představa.Nástroj vás začal ovládat.

Jste ovládáni ,aniž si to uvědomujete ,a proto považujete ovládajaící entitu za své já.

Počátkem svobody je poznání,že nejste entitou,která vás ovládá-to jest nejste svou myslí.Toto poznání vám umožňuje mysl pozorovat,aktivujete vyšší úroveň vědomí.

Začnete si uvědomovat ,že za hranicemi myšlení je nesmírná sféra inteligence a že myšlení je jen nepatrným aspektem této inteligence.Také si uvědomíte,že z této sféry pochází všechno skutečně důležité-krása,láska,tvořivost,radost a vnitřní klid.

A začnete se probouzet.

Osvobození od vlastní mysli.

Dobré je,že se od své mysli můžete osvobodit.To je jediné skutečné osvobození.rvní krok můžete učinit okamžitě.

Začněte naslouchat hlasu ve své hlavě.

Soustřeďte se zejména na myšlenky,které se neustále opakují-na ony magnetofonové nahrávky ,které vám v hlavě hrají už mnoho let.

To mám na mysli,když vám říkám,abyste pozorovali mysl.Nslouchejte hlasu ve své hlavě,staňte se objektivním pozorovatelem.

Naslouchejte nezaujatě.Nic neodsuzujte.Kdybyste odsuzovalito,co slyšíte,znamenalo by to,že se hlas dostal zpátky zadními dveřmi.Brzy si začnete uvědomovat :tohle je ten hlastohle jsem já,kdo mu naslouchá.Tento pocit vědomé přítomnosti není myšlenka.Je to pocit,který se rodí za hranicemi mysli.

Takže,když nasloucáte svému myšlení,uvědomujete si nejen myšlenky,ale také sami sebe jako pozorovatele svých myšlenek.Vzniká nová dimenze vědomí.

Když nasloucháte svým myšlenkám,vnímáte pod nimi svou vědomou přítomnost-své hlubší já.Myšlení ztrácí svou moc a rychle odeznívá,protože se sním přestali ztotožňovat.Tohle je počátek konce bezděčného a nutkavého myšlení.

Když se myšlení utiší ,uvědomíte si přerušení duševního proudu-jakousi mezeru „žádné mysli“.Zpočátkou jsou tyto mezery krátké,trvají jen několik vteřin,ale postupně se prodlužují.V těchto mezerách vnímáte určitý klid ve svém nitru.Tohle je h

začátek vašeho přirozeného stavu vědomé jednoty s Bytím,který je obvykle zastíněn myšlením.

Cvičením se pocit klidu a ticha prohloubí.Tento pocit je vlastně bezedný.Také ucítíte jemnou emanci radosti,která se rodí hluboko ve vašem nitru:radost z Bytí.

V tomto stavu vnitřní jednoty jste mnohem bystřejší a vnímavější než ve satvu ztotožnění.Jste plně přítomní.Také se zvýší vibrační frekvence energetického pole,jež dává život vašemu hmotnému tělu.

Když vstoupíte hlouběji do této sféry žádné mysli,jak se tomu někdy říká na Východě,uvědomíte si stav čistého vědomí.V tomto stavu vnímáte svou vlastní přítomnost tak intenzivně a s takovou radosí,že všechno ostatní ztrácí svou důležitost .Nicméně to není egocentrický stav.Dostáváte se za hranice toho ,co jste doposud považovali za „své Já“.Jste totožní s touto přítomností,která je mnohem větší než vy.

Mezeru v myšlení

můžete vytvořit také tím,že soustředíte svou pozornost na přítomný okamžik.Jinými slovy,uvědomujte si přítomný okamžik co nejintenzivněji.To je velice uspokojující pocit.Jakmile přestanete věnovat pozornost myšlení ,vytvoříte stav žádné mysli.V tomto stavu jste velice bystří a vnímaví,ale nemyslíte.To je podstatou meditace.

V každodenním životě to můžete cvičit tím,že se soustředíte na jakoukoli běžnou činnost tak intenzivně,že se stane cílem sama o sobě.Když jdete například po schodech ,soustřeďte svou pozornost na každý krok,každý pohyb,dokonce i na svůj dech.Plně vnímejte přítomný okamžik.

Když si myjete ruce,soustřeďte se na všechny smyslové vjemy,které jsou s touto běžnou činností spojené,vnímejte zvuk a proudění vody,pohyby svých rukou,vůni mýdla atd.

Když nastoupíte do svého auta ,zavřete dveře a několik vteřin pozorujte svůj dech.Uvědomujte si tichý,ale mocný pocit přítomnosti.Nejlepším měřítkem úspěchu tohoto cvičení je stupeň klidu,jaký cítíte ve svém nitru.

Nejdůležitější krok na cestě k osvícení je toto:přestaňte se ztotožňovat se svou myslí.Pokaždé,když vytvoříte mezeru v proudu myšlení,světlo vašeho vědomí je silnější.

Jednoho dne se budete smát hlasu ve své hlavě,jako se dnes smějeter skotačení dítěte.Přestanete brát vážně obsah svého myšlení,neboť si uvědomíte,že na něm nezávisí pocit vašeho Já.

Osvícení:Povzneste se nad myšlení.

Na základě svých osobních a kulturních zkušeností si v procesu dospívání vytváříme mentální představu o tom,čím jsme.Toto imaginární já můžeme nazývat egem.Spočívá v činnosti mysi a může existovat jen prostřednictvím myšlení.Pojem ego znamená pro každého něco jiného,já mám na mysli falešné já,vytvořené nevědomým ztotožněním s myslí.

Pro ego přítomný okamžik téměř neexistuje.Důležité jsou jen minulost a budoucnost.Toto naprosté převrácení reality vysvětluje fakt,že v egoistickém modu je mysl dysfunkční.Ego se snaží zachovat při životě minulost -neboť čím jste bez minulosti?Na druhé straně však stále přemýšlí o budoucnosti,aby si zajistilo nějaké uvolnění nebo uspokojení.Ego si říká:Jednoho dne,až se stane to či ono ,budu šťastné a spokojené.“

I když se vám někdy zdá ,že se ego zabývá přítomností,není to přítomnost,kterou má před očima.Ego vnímá přítomnost zkresleně,protože ji vidí očima minulosti.Nebo přítomnost redukuje na prostředek k dosažení nějakého cíle,který je v budoucnosti.Pozorujte svou mysl a uvidíte,že to tak je.

Klíč k osovobození najdete v přítomném okamžiku.Ale přítomný okamžik si nemůžete uvědomovat,dokud se ztotožňujete se svou myslí.

Osvícení znamená povznesení se nad myšlení.V osvíceném stavupoužíváte svou racionální mysl,jen když je to nutné,ale děláte to mnohem soustřděnějším a účinnějším způsobem.Používáte myšlení za účelem dosažení praktických cílů,ale sjte vnitřně vyrovnaní a klidní a nejste pohrouženi do nevědomého vnitřního dialogu.

Když používáte svou mysl k nalezní tvůrčího řešení,oscilujete mezi myšlením a stavem bezmyšlenkovosti.Stav bezmyšlenkovosti je vědomí bez myšlenek.Samotné myšlení ,oddělené od nesmírné sféry vědomí,se rychle stává neplodným,šíleným a destruktivním.

Emoce:

Reakce těla na duševní procesy.

Mysl není jen myšlení.Mysl zahrnuje také vaše emoce a všechny nevědomé duševní procesy.Emoce vznikají tam,kde se stýká tělo a mysl.Jsou reakcí těla na duševní procesy-nebo jak byste mohli říci,odrazem vaší mysli v těle.

Čím víc se ztotožňujete se svým myšlením a svými racionálními interpretacemi,čím méně jste přítomní jako nezaujatí pozorovatelé,tím vyšší je vaše emoční energie,ať už si to uvědomujete nebo ne.

Neuvědomujete-li si své emoce,jste-li od nich odříznuti ,vaše emoce se dříve či později projeví na čistě tělesné úrovni jako určitý tělesný problém nebo příznak.

Máte-li potíže uvědomovat si své emeoce,snažte se soustředit svou pozornost na vnitřní energetické pole vašeho těla.Vnímejtže své tělo zevnitř.To vás přivede do kontaktu s emocemi.

Chcete-li poznat svou mysl ,tělo vám vždycky poskytne pravdivý obraz.Proto se nsažte vnímat emoce ve svém těle.Dojde-l ke zdánlivému konfliktu mezi emocemi a myšlenkami,pravdivé budou emoce,zatímco myšlenky budou mylné.Emoce sice nevyjadřují celou pravdu o tom,čím jste,ale ukazují stav vaší mysli v daném okamiku.

Nemusíte být schopni uvědomovat si nevědomou činnost své mysli,ale tato činnost se vždycky projeví v těle ve formě emocí,které si uvědomit můžete.

Pozorovat emoce tímto způsobem je v podstatžě totéž jako pozorovat myšlenky.Jediný rozdíl je v tom,že myšlenky máte v hlavě ,kdežto emoce mají silný tělesný aspekt,takže vnímáte je především v těle.Emoce nemusíte potlačovat ,ale také se jimi nemusíte nechat ovládat.Jako pozorovatelé se s emocemi už neztotožňujete.

Budete-li to dělat,všechno nevědomé ve vaší mysli vyjde na světlo vědomí.

Naučte se ptát sami sebe:“co se děje v mém nitru v tomto okamžiku?Tato otázka vám ukáže správný směr.Nic neanalyzujte,jen pozorujte.Soustřeďte svou pozornost dovnitř.Vnímejte energii svých emocí.

Neuvědomujete-li si žádnou emoci ,soustřeďte svou pozornost hlouběji do vnitřního energetického pole svého těla.Toto pole je vstupní bránou do sféry Bytí.

Příčina strachu.

Psychologický pocit strachu nemá nic společného se skutečným a bezprostředním ohrožením.Strach se projevuje různými způsoby.Přichází ve formě obav,nervozity,napětí,úzkosti,hrůzy,fobií a td.Psychologický pocit strachu je vždycky strach z něčeho,co by se mohlo stát,nikoli strach z toho,co se děje v přítomném okamžiku.To vyvolává pocit úzkosti.A jestliže se ztotožňujete se svou myslí a nejste v kontaktu s přítomným okamžikem ,pocit úzkosti bude vaším stálým společníkem.Člověk se může vždycky vyrovnat s přítomností,ale nemůže se vyrovnat s něčím,co existuje jen v jeho představách-nemůže se vyrovnat s budoucností.

Dokud se ztotožňujete se svou myslí,váš život je ovládán vaším egem.Díky své imaginární povaze a navzdory obranným mechanizmům je ego velmi zranitelné a proto se neustále cítí ohrožené.Tak tomu je i tehdy ,když se navenek chová sebejistě.Nezapomínejte,že emoce jsou reakcí těla na procesy mysli.Jaké informace dostává vaše tělo od ega-od vašeho falešného Já?Jsem v nenezpečí.A jako emoci takové informace vyvolávají?Samozřejmě ,že strach.

Zdá se,že strach má mnoho příčin.Můžete mít strach ze ztráty,neúspěchu nebo úrazu,ale každý strach je nakonec projevem strachu vašeho ega ze smrti a zničení.Ego vidí smrt za každým rohem.V tomto stavu ztotožnění s myslí ovlivňuje strach ze smrti všechny aspekty vašeho života.

Dokonce i něco tak triviálního a „normálního“,jako je naše nutkavá potřeba mít vždycky pravdu-to jest obhajovat názor,s nímž se ztotožňujeme -je způsobena strachem ze smrti.Když se ztotožňujeme s určitým n ázorem ,naše ego je vážně ohroženo,když zjistí,že nemáme pravdu.Takže jako ego si nemůžeme dovolit nemít pravdu.Nemít pravdu znamená umřít.Z toho důvodu vznikají války a hroutí se manželství.

Jakmile se přestanete ztotožňovat se svou myslí,zbavíte se nutkavé a hluboce nevědomé potřeby mít pravdu za každou cenu.Budete schopni říci,jak se cítíte nebo co si myslíte ,ale nebude v tom nic defenzivního ani agresivního.Váš pocit osobní totožnosti bude vycházet z vašeho skutečného já,nikoli z vaší mysli.

Dávejte si pozor na to,co obhajujete.

Obhajujete svou imaginární totožnost,představu ve své mysli nebo nějakou fiktivní entitu?Jakmile si to uvědomíte,přestanete se s tím ztotožňovat.Podvědomé ztotožnění se rozpustí ve světle vědomí.Tím končí všechny hádky a mocenské boje,které oslabují partnerské vztahy.Moc nad druhými je slabost převlečená za sílu.Skutečnou sílu najdete ve svém nitru.

Mysl se vždycky snaží uniknout z přítomnosti.Jinými slovy,čím víc se ztotožňujete se svou myslí,tím víc trpíte.Nebo to lze vyjádřit takto:Čím víc přijímáte přítomný okamžik,tím míň trpíte.

Nechcete-li působit bolest sobě ani druhým ,nevytvářejte čas nebo alespoň nevytvářejte víc času,než je nutné k řešení praktických problémů.Jak přestat vytvářet čas?

Uvědomte si,že přítomný okamžik je to jediné,co máte.Proto se soustřeďte především na přítomnost.

Zatímco jste dříve žili v čase a jen občas jste navštívili přítomnost,začněte žít v přítomnosti a minulost nebo budoucnost navštěvujte jen tehdy,pokud je to nezbytně nutné k řešení praktických aspektů života.

Přítomnému okamžiku vždycky řekněte“ano“.

Skoncujte s falešnou představou času.

Tady je klíč:zbavte se falešné představy času.Čas a mysl jsou neoddělitelné.Odstraňte ze své mysli čas a čas se zastaví,pokud jej nebudete chtít použít.

Ztotožňovat se smyslí znamená být uvězněn v čase:žít téměř výlučně ve vzpomínkách nebo očekávání.To vede k neustálému přemýšlení o minulosti nebo budoucnosti a k neochotě přijímat přítomný okamžik.Toto nutkání vzniká,protože minulost vám dává totožnost a budoucnost vám slibuje spásu.Obojí je klamné.

Čím víc jste soustředěni na čas-minulost a budoucnost-,tím míň si uvědomujete přítomný okamžik,který je tím nejcennějším,co existuje.

Proč je přítomný okamžik to nejcennější?Především proto,že nic jiného neexistuje.Věčná přítomnost je prostor,v němž se odehrává celý váš život.Je to jediný neměnný faktor.Život je tady a teď .Ještě nikdy jste nežili jinde,než v přítomném okamžiku.A nikdy jinde žít nebudete.

Za druhé,přítomný okamžik je to jediné,co vás může dostat za hranice mysli.Je to vaše jediná vstupní brána do věčné a beztvaré sféry Bytí.

Už jste někdy něco dělali nebo cítili mimo přítomný okamžik?A myslíte,že to je možné?Myslíte,že je možné,aby se něco stalo mimo přítomný okamžik?Odpověď je jasná-nebo snad ne?

Nikdy se nic nestalo v minulosti,všechno se stalo v přítomném okamžiku.Nikdy se nic nestane v budoucnosti ,všechno se stane v spřítomném okamžiku.

Podstatu toho ,co říkám,nelze pochopit myslí.Jakimile to pochopíte,dojde k zásadní změně vědomí.Dojde k posunu od mysli k By\tí,od času k přítomnosti.Všechno je najednou živé,všechno vyzařuje energii,všechno vyzařuje Bytí.

Emoční tělo.

Podstatná část mentální činnosti většiny lidí probíhá nedobrovolně,automaticky a opakuje se stále dokola.Jsou to pouze jakési bezúčelné mentální statické výboje .Upřímně řečeno ,nemyslíte vy,myšlení se odehrává ve vás.Tvrzení“já myslím“v sobě zahrnuje vlastní vůli a volbu.Naznačuje,že máte věc pod kontrolou a že se jí zabýváte dobrovolně.U většiny lidí tomu tak však není.“Já myslím“ je stejně scestné tvrzení jako „já trávím“ nebo „já cirkuluji krev“.Trávení i cirkulace probíhají smovolně,a stejně tak i myšlení.

Hlas ve vaší hlavě si žije svým vlastním životem.Většina lidí je svému hlasu vydána na milost,jejich myšlenky je ovládají-jsou ovládáni svou myslí.A protože je mysl podmíněna minulostí,jsou nuceni minulost znovu a znovu opakovat.Na Východě se pro tento zákon používá slovo karma.Pokud se se svou myslí ztotožňujete ,tak si to samozřejmě vůbec neuvědomujete.Pokud jste si to už uvědomili,mysl už vás nikdy nebude zcela ovládat,protože k tomu je potřeba,abyste si ji pletli se svou identitou,s tím,kdo jste.

Lidstvo se za posledních několik tissíc let stalo myslí přímo posedlé,lidé už vůbec nerozlišují mazi ovládající entitou a „svým já“.A právě díky naprostému ztotožnění s myslís vzniklo falešné já-ego.Síla ega závisí na tom,do jaké míry se vy-vaše vědomí-ztotožňuje s myslí a myšlenkami.Myšlení je přitom jen nepatrnou částí komplexnosti vědomí,nepatrnou částí vaší celistvosti.

Míra ztotožnění s myslí je u každého člověka jiná.Někteří lidé si od ní občas rádi odpočinou,třebajen na chvíli,a klid,radost a živost,jež v takových chvílích zažívají,činí jejich život smysluplným.Nebo mohou zažívat chvíle plné tvořivosti,lásky a sounáležitosti.Někteří jsou vašak v pasti ega chyceni trvale.Cítí se odcizení-sami sobě,ostatním,vlastně celému světu.Když se na ně pozorně zadíváte,uvidíte,že mají tvář ztuhlou napětím nebo dokonce zamračený výraz a nepřítomně zírají před sebe.Většinu jejich pozornosti pohlcuje myšlení,takže se na vás pozorně nedívají,ani vás pozorně neposlouchají.Nejsou přítomní v dané situaci,jejich pozornost neustále odbíhá buď do budoucnosti nebo do minulosti.Ty však existují pouze v jejich mysli,ve formě myšlenek.Nebo se s vámi poklusí navázat kontakt pomocí nějaké role , v tom případě také nejsou sami sebou.Většina lidí většinou neví,kdo jsou,a někteří o tom nemají ani ponětí.Odcizili se sami sobědo té míry,že téměř každý považuje jejich chování za přetvářku,kromě těch,co jsou na tom stejně jako oni-těch,co vůbec netuší ,kdo jsou.

Být odcizený sám sobě znamená,že se v žádné situaci,na žádném místě, s žádným člověkem,dokonce ani sami se sebou necítíte dobře.Stále něco hledáte,ale nemůžete to najít.

Jak vznikají emoce.

Kromě myšlení existuje ještě jedna dimenze ega:emoce.Ty jsou s myšlenkami úzce spojené.Není to ale tak,že by všechny myšlenky i emoce byly podníceny egem.Změní se v egoické až tehdy,když se s nimi ztotožníte a ony vás ovládnou,jinými slovy ,když se stanou „vaším já“.

Vaše tělo,stejně jako tělo každé životní formy ,má svou vlastní inteligenci.Tato inteligence raguje na to,co říká vaše mysl,reaguje na vaše myšlenky .Inteligence těla je ve spojení s univerzální inteligencí,je její neoddělitelnou součástí a jednou z jejích nesčetných manifestací.Díky ní drží atomy a molekuly každého organismu pohromadě.Je to řídící princip všech orgánů v těle ,přeměny kyslíku a potravy na energii,tepu srdce a krevního oběhu,imunitního systému,jež chrání tělo před vetřelci,převodu vjemů do nervových impulsů a jejich přenosu do mozku ,kde jsou dekódovány a přetvořeny do srozumitelných vnitřních obrazů vnější reality.Všechny tyto funkce a mnoho dalších je dokonale řízeno vnitřní inteligencí těla .Své tělo neřídíte vy ,ale jeho vlastní inteligence,jež je také zodpovědná za jeho reakce na okolí.

To platí pro všechny životní formy .Všechny mají stejnou inteligenci,s jejíž pomocí se vyvinuly rostliny a z nich později květiny-květiny,které ráno rozvíjejí okvětní plátky vstříc slunečním paprskům a večer je zase zavírají.Vše obsahuje stejnou inteligenci,což se projevuje jako Gaia,komplexní organismus planety Země.

Emoce a ego.

Ego není jen nerozpoznaná mysl,hlas ve vaší hlavě,který předstírá,že je vámi,ale také nerozpoznané emoce-reakce těla na to,co hlas v hlavě říká.Na dysfunkční myšlenky reaguje tělo negativními emocemi.

Hlas ve vaší hlavě vám vypráví příběh ,kterému zcela uvěříte a na nějž reagujete.Vaší reakcí jsou různé emoce.Ty todávají sílu myšlenkám ,jež vyvolávají další a další emoce.Vzniká tak začarovaný kruh nekontrolovaných myšlenek a emocí-emotivní myšlení a vytváření příběhů.

Emoční složka ega je u každého člověka jinak velká.Myšlenky probouzející silné emoce mohou někdy přijít tak rychle,že je mysl stěží stihne vyslovit a tělo už na ně reaguje.Tyto myšlenky jsou preverbální-jsou to nevyslovené ,nevědomé doměnky.Mají svůj původ v osobní minulosti každého člověka,převážně v dranném dětství.Lidé,jejichž první vztahy -s rodiči nebo sourozenci-nebyly podporující a naplněné důvěrou,mohou mít jako nevědomou doměnku zafixované“lidem se nedá věřit“.Časté jsou také následující doměnky:“Nikdo mě nemá rád,nikdo mě neuznává“.Život je boj.Nikdy nebudu mít dost peněz.Život se s člověkem nemazlí.Nezasloužím si víc.Nezasloužím si lásku.Podvědomé soudy vyvolávají v těle emoce,jež zase podněcují další myšlenky anebo okamžitou reakci.Tím vytvářejí vaši osobní realitu.

Hlas ega neustále narušuje přirozené fungování těla-jeho zdraví.Téměř každý člověk žije pod neustálým tlakem,ne proto,že by byl ohrožován vnějšími faktory,ale kvůli mysli.Tělo podléhá egu a všem jeho nefunkčním myšlenkovým vzorcům.Proud negativních emocí proto vždy provází nepřetržitý proud nutkavých myšlenek.

Co to je negativní emoce?Emoce,jež otravuje tělo a narušuje jeho rovnováhu.Strach,úzkost,hněv,zášť,smutek,nenávist,žárlivost nebo závist-všechny tyto emoce narušují přirozený tok energie v těle,mají nepříznivý vliv na srdce,imunitní systém,trávení,tvorbu hormonů a mnoho dalších tělesných funkcí.Dokonce i klasická medicína ,přestože ví jen velmi málo o tom,jak funguje ego,přiznává,že existuje úzká souvislost mezi negativními emocemi a somatickými nemocemi.Škodlivými emocemi můžete nakazit i lidi kolem sebe a nepřímo-řetězovou reakcí-i mnoho dalších.Souhrným názvem všech negativních emocí je neštěstí.

Mají pozitivní emoce na lidský organismus naopak blahodárné účinky?Posilují imunitní systém,léčí a osvěžují tělo?Ano,ale musíme rozlišovat mezi pozitivními emocemi vytvářenými egem a

pozitivními emocemi ,jež pocházejí z hloubky přirozeného spojení s Bytím.

Pozitivní emoce vytvářené egem s sebou nesou i svůj opak,v nějž se nakonec vždy změní.

Dám vám několik příkladů:To,co ego nazývá láskou ,je snaha přivlastnit si toho druhého ,závislost a lpění,jež se mohou během vteřiny změnit v nenávist.Očekávání spojené s budoucí událostí,což je jen důsledek toho ,že ego přeceňuje budoucnost,se pak velmi snadno mění ve svůj opak-zklamání,když proběhlá událost nesplní vaše naděje.Jeden den můžete být šťastní díky chvále a uznání,druhý den zase deprimovaní ,protože si vás někdo dovolí kritizovat nebo ignorovat.Radost z divokého večírku se změní druhý den v kocovinu.Dobré neexistuje bez špatného,po vrcholu vždy následuje pád.

Emoce vytvářené egem vznikají následkem ztotožnění s vnějšími faktory,jež jsou samozřejmě nestálé a každou chvíli se mohou změnit.Hluboké emoce nejsou ve skutečnosti emocemi,ale stavem bytí.Emoce existují jen ve světě protikladů.Stav Bytí nemá žádné protiklady,ale může zůstat skrytý,zastřený emocemi.Můžete ho vnímat jako lásku,radost nebo hluboký vnitřní klid,což jsou všechno aspekty vaší pravé přirozenosti.

 

Břímě minulosti.

Neschopnost nebo spíše nechuť mysli opustit minulost je krásně vidět napříběhu dvou zenových mistrů,Tanzana a Ekida,kteří putovali zemí v období dešťů.Většina cest byla pokrytá velkou vrstvou bahna.Poblíž jedné vesnsice potkali mladou ženu,jež se snažila přejít přes rozblácenou cestu tak,aby si neušpinila své hedvábné kimono.Tanzan ji vzal do náruče a přenesl ji na druhou stranu.

Pak oba mniši pokračovali beze slova v cestě.O pět hodin později,když se blížili ke svému chrámu,ro už Ekido nevydržel a zeptal se Tanzana:“Proč jsi přenesl tu ženu přes cestu?Tohle přece mniši nedělají“.“Já jsem ji odložil před několika hodinami,odvětil mu Tanzan,ale vypadá to,že ty ji v sobě neseš ještě teď“.

Zkuste si představit ,jak by vapadal život někoho,kdo by žil pořád jako Ekido-nebyl by schopný opustit minulost a všechno by si pořád držel v sobě -hromadil by v sobě nepotřebný „odpad“.Přesně tak však žije většina lidí na této planetě Neustále ve své mysli vláčí břímě minulosti.

Minulost žije ve vašich vzpomínkách ,ty však samy o sobě nepředstavují problém.Je pravda,že se z minulosti ,ze svých minulých chyb můžeme poučit.Teprve když vás vzpomínky,neboli myšlenky na minulost ,zcela ovládnou,teprve pak se stanou problémem,břemenem,jež se stane vaší součástí.Vaše osobnost podmíněná minulostí se vám stane vězením.Vzpomínky si spojíte se svým já a plně se ztotožníte se svým příběhem.Tohle“já“ je však jen iluzí,jež zakrývá vaši skutečnou identitu-bezčasovou \Přítomnost mimo veškeré formy.

Váš příběh se skládá jak z mentálních ,tak i z emočních vzpomínek-starých emocí,jež jsou znovu a znovu oživovány.Mnich v našem příběhu si v sobě nesl vztek přes pět hodin,protože ho neustále přiživoval svými myšlenkami .Většina lidí s sebou zrovna tak vláčí obrovské množství zbytečné zátěže z minulosti-mentální i emoční-někdy po celý život.Užírají se pocity křivdy ,lítosti,nepřátelství a viny.Ztotožnili se se svými emocionálními myšlenkami a zuby nehty se drží staré emoce ,protože ty tvoří součást jeho identity.

A protože lidé obecně mají tendenci znovu a znovu prožívat staré emoce,téměř každý si ve svém energetickém poli nese nahromaděnou bolest z minulosti,jež tvoří „emoční tělo“.

Kdykoliv můžete přestat přidávat ke svému emočnímu tělu další bolest.Můžete se naučit přestat hromadit a opakovaně prožívat staré emoce -metaforicky řečeno“zamávat křídly“-upustit od mentálního lpění na minulosti,ať se něco stalo včera nebo před třiceti lety.Nemusíte v sobě neustále oživovat staré události a přehrávat si je v mysli jako nekonečný film.Můžete svou pozornost zaměřit na dokonalý přítomný okamžik a stát se Přítomností.Jen tak se osvobodíte od myšlenek a emocí.

Nic z minulosti vám nemůže zabránit v plném prožívání přítomného okamžiku,a když tu moc nemá minulost,tak kdo potom?

Individuální a kolektivní emoční tělo.

Každá negativní emoce,k níž se ve chvíli,kdy se objeví ,nepostavíte čelem a kterou si plně neuvědomíte,ve vás zůstane ,nezmizí.Vždy ve vás zanechá alespoň stín bolesti.

Zvláště děti pociťují negativní emoce jakoí nesnesitelné a mají tendenci je v sobě potlačovat.Pokud s nimi není žádný uvědomělý dospělý,který by je láskyplně vedl k okamžitému,vědomému prožívání jejich emocí,vlastně ani nemají jinou možnost,než je potlačit.Bohužel,obranný mechanismus ,jež si takto vytvoří,budou většinou používat celý život.Vzniklé emoce v nich zůstanou v nevědomé formě a budosu se nepřímo projevovat například jako úzkost,vztek,sklony k násilí,psychická labilita nebo dokonce jako somatická choroba.Někteří lidé proto nejsou schopni navázat trvalejší intimní vztah.Většina psychoterapeutů má pacienty,kteří tvrdí,že měli šťastné a spokojené dětství a nešťastní začali být až v dospělosti.Jedná se většinou o extrémní případy,ale ničí dětství není bez emocionální bolesti.I kdyby oba vaši rodiče byli osvícení lidé,většina světa byla stejně nevědomá.

Zbytky bolesti po silných negativních emocích,jimž jste tehdy nebyli schopni čelit ,zpracovat je a vypustit,vytvořily energetické pole prostupující každou buňku vašeho těla.Netvoří ho pouze bolístky z dětství,ale i nepříjemné zážitky z období dospívání a dospělosti,jež má na svědomí vaše ego.Pokud svůj život žijete v iluzi falešného já,pak bude emocionální bolest vaším stálým společníkem.

Energetické pole tvořené starými ,neustále oživovanými emocemi,jež prostupuje skoro každého ,budeme nazývat emočním tělem.Emoční tělo nemá jen individuální povahu .Tvoří ho obrovské množství bolesti,kterou zakusili lidé během historie lidstva-historie plné ozbrojených konfliktů,drancování,znásilňování ,mučení,otroctví a všemožného násilí.Tato bolest stále žije v kolektivní duši lidstva a denodenně k ní přidáváme další a další,o čemž se můžeme přesvědčit nejen v televizním zpravodajství,ale i v dramatech mezilidských vztahů ve svém nejbližším okolí.Kolektivní emoční tělo je pravděpodobně zakódováno v DNA každého jedince,i když to ještě nebylo vědecky prokázáno.

Každý novorozenec už přichází na tento svět zatížený emočním tělem.Někteří ho mají těžší a hustší než jiní.Některé děti jsou celkem šťastné a spokojené,jiné si s sebou nesou pořádnou porci neštěstí.Je pravda ,že někdy děti pláčou kvůli nedostatku lásky a pozornosti,ale u některých máte často dojem,že pláčou bez zjevné příčiny,jako by chtěli učinit nešťastnými všechny kolem sebe ,což se jim mnohdy podaří.Takové děti přišly na svět s obrovským břemenem bolesti celého lidstva.Jiné děti často brečí proto,že cítí negativní emoce otce a nebo matky ,což jim působí bolest a posiluje jejich emoční tělo tím,že do něj absorbují emoční tělo svých rodičů.Ať už je příčina jakákoliv,s věkem neroste jen fyzické tělo dítěte,ale i jeho emoční tělo.

Dítě se „slabým“ emočním tělem se však nemusí stát duchovně „pokročilejším“ než dítě více zatížené.Většinou je tomu právě naopak.Lidé se „silným“emočním tělem mají mnohem větší šance na duchovní probuzení.Někteří sice zůstanou ve svém emeočním těle chyceni,jiní dojdou do bodu,kdy už se svým neštěstím nemohou dále žít a jsou proto velice silně motivováni k procitnutí.

Proč má pro tolik lidí takový význam obraz umučeného Krista,jeho zkřivená tvář v agónii a jeho tělo krvácející z nesčetných ran ?Kristus znázorňuje kolektivní vědomí lidstva.Kdyby s ním lidé vnitřně nerezonovali,nebyl by jim tak blízký.Zvláště ve středověku k němu měli miliony lidí velmi blízký vztah.Podvědomě vycítili,že je ztělesněním jejich vnitřní reality-jejich emočního těla .Tehdy ještě nebyli dostatečně vědomí ,aby si to plně uvědomili,můžeme to však považovat za počátek dlouhého procesu probouzení.Krystus je archetypální postavou ztělesňující nejen bolest,ali i její transformaci.

Jak se emoční tělo obnovuje.

Emoční tělo je částečně autonomní forma energie žijící uvnitř lidského těla-je to enetita tvořená s emocí.Má svou vlastní ,i když primitivní inteligenci,podobnou té,které najdeme u mazaného zvířete.Jejím hlavním zájmem je přežít.Stejně jako všechny ostatní životní formy i ona potřebuje pravidelný přísun potravy -získat novou energii podobné kvality-takovou,která vibruje stejnou frekvencí.Jako potrava pro emoční tělo dobře slouží například emocionálně bolestivé zážitky.To velmi dobře prospívá díky negativnímu myšlení a dramatech v mezilidských vztazích .Emoční tělo představuje závislost na neštěstí.

Bude vás asi šokovat,když si uvědomíte,že v sobě máte něco,co pravidelně vyžaduje negativitu a pocity neštěstí.U ostatních si toho všimnete mnohem snáz.Abyste tento jev rozpoznali u sebe ,musíte být mnohem bdělejší a pozornější.Jakmile vás neštěstí jednou ovládne,nejenže se ho nebudete chtít vzdát,ale budete se do něho snažit zatáhnout i ostatní,abyste se mohli přiživovat i na jejich negativních emocionálních reakcích.

U většiny lidí se střídají období,kdy jenjich emoční tělo v klidu ,s obdobími aktivity.V klidové fázi velmi snadno zapomenete na černý mrak nebo spící sopku skrytou ve vaší mysli.Délka období klidu je u každého jiná,nejčastěji několik týdnů,ale někdy jen pár dní nebo naopak měsíců.Někdy může emoční tělo i několik let spát ,než ho probudí nějaká událost.

Jak vyživují emoční tělo myšlenky.

Emoční tělo se začne ozývat,když dostane hlůad ,když se potřebuje nasytit.Nebo může být probuzeno určitou spouštěcí událostí.Vyhladovělé emoční tělo dokáže využít jako spouštěč i zdánlivě bezvýznamnou situaci-někdo vám něco řekne nebo udělá,nebo si tačí jen něco pomyslet.Pokud jste sám a zrovna kolem vás nikdo není,krmí se emoční tělo vašimi myšlenkami.Ty se mohou najednou stát velmi negativními.Pokud jste ještě nevědomí ,je pravděpodobné,že ve vás negativní myšlenky vyvolají vlnu nepříjemných emocí-špatnou náladu,nespokojenost,úzkost nebo výbuch hněvu.Veškeré myšlenky jsou ve skutečnosti energií a vaše emoční tělo mentální energii potřebuje k tomu ,aby přežilo.Nestačí mu ale jakékoliv myšlenky.Nemusíte být bůhvíjak citliví,abyste vycítli,že pozitivní myšlenky mají úplně jiný náboj než negativní.Obojí vytvářejí mantální energi ,ale každá z nich má jinou frekvenci.Pozitivní myšlenky probouzející pocity štěstí jsou pro emoční tělo nestravitelné.Dokáže využít pouze energii negativních myšlenek,protože jen ty mají stejnou frekvenční frekvenci.

Všechny věci jsou v podstatě vibrující,energetická pole ,jež jsou v neustálém pohybu.Židle ,na níž sedíte,i kniha,kterou držíte v rukou,vám možná připadají jako nehybná,pevná hmota.To ale jen proto,že tak vnímáte svými smysly jejich vibrační frekvenci-jinými slovy neustálý pohyb atomů,molekul a subatomických částic,jež dohromady tvoří to,co vnímáte jako židli,knihu,strom nebo tělo.To,co považujeme za hmotu,je ve skutečnosti energie vibrující v určitém rozmezí frekvencí.Myšlenky jsou tvořeny stejnou energií jako hmota,jen vibrují vyšší frekvencí.To je důvod,proč je nevidíme a nemůžeme se jich dotknout.Myšlenky také mají svůj specifický frekvenční rozsah,negativní jsou na spodním konaci škály a pozitivní na hrním.Vibrační frekvence emočního těla rezonuje s frekvencí negativních myšlenek.To je důvod,proč dokáže využít jen energii těchto myšlenek.

Obvyklý mechanismus,kdy myšlenky vytvářejí emoce,funguje u emočního těla naopak,alespoň zpočátku.Pocity emočního těla rychle ovládnou vaši mysl a vy okamžitě začnete myslet negativně.Hlas vaší mysli začne vyprávět smutné,děsivé nebo rozhněvané příběhy-o vás,o vašem životě,o ostatních lidech ,o minulosti,budoucnosti,nebo i zcela smyšlené pohádky.Bude nadávat ,obviňovat,stěžovat si a vymýšlet si.A vy se zcela ztotožníte s tím,co bude tvrdit,bezhlavě uvěříte všem jeho překrouceným tvrzením.V tu chvíli se stanete závislými na neštěstí.

Problém není v tom,že byste nebyli schopní zastavit nepřetržitý proud negativních myšlenek,ale v tom,že nechcete.Vaše emoční tělo totiž v té chvíli žije skrze vás,předstírá,že je vámi,a bolest mu činí potěšení.Hltá každou negativní myšlenku.Dalo by se říci,že hlas ve vaší hlavě je většinou hlasem vašeho emočního těla.Ovládlo váš vnitřní dialog.Emoční tělo tak společně s myslí vytvořily začarovaný kruh-každá negativní myšlenka posiluje emoční tělo,a to zase podněcuje další a další myšlenky.Po nějaké době,hodinách nebo dnech ,se nasytí“usne“ a nechá vyčerpaný organismus ,který je teď mnohem náchylnější k onemocnění,na pokoji.Jestli vás napadá podobnost s duševním parazitem,máte pravdu.Emoční tělo je vlastně druhem duševního parazita.

Emoční tělo potřebuje drama.

Pokud jste ve společnosti ,zvláště svých blízkých,partnera nebo rodiny,bude se je vaše emoční tělo snažit provokovat-jak se říká,brnkat jim na nervy-a přiživit se na vzniklém konfliktu.Emoční tělo miluje intimní vztahy a rodinný kruh,protože tam na ně čeká nejvíc“výživné“enrgie.Když se emoční tělo někoho blízkého rozhodne vyprovokovat vás k reakci,je velmi těžké uchránit se .Instinktivně vycítí vaše nejslabší a nejzranitelnější místa.A když se mu to nepodaří napoprvé,bude to zkoušet znovu a znovu.Jsou to syrové emeoce toužící po dalších emocích.Emoční tělo druhého člověka se bude snažit probudit to vaše,aby se vzájemně dobila.

Většina vztahů si jednou za čas projde konfliktním a destruktivním obdobím vyvolaným emočními těly.Být svědkem emocionálního násilí mezi emočními těly svých rodičů je pro malé děti velmi bolestné,někdy až nesnesitelné,přesto tuto noční můru téměř děnně zažívají miliony dětí po celém světě.Je to jeden z hlavních důvodů a způsobů,jak emoční tělo se přenáší z generace na generaci.Po každé hádce se partneři zase udobří a následuje období relativního klidu-po dobu,kterou ego dovolí.

Emoční tělo se také často probouzí po větš konzumaci alkoholu,nejčastěji u mužů ,ale někdy i u žen.Když se člověk opije,úplně se mu změní osobnost,protože ho zcela ovládne jeho emoční tělo.Hluboce nevědomý muž ,jehož emoční tělo se živí fyzickým násilím,cítí upřímnou lítost nad tím co udělal,a pravděpodobně bude slibovat,že už to nikdy neudělá,což v tun chvíli myslí smrtelně vážně.Osoba,která to slibuje ,ale není ten,dko páchal násilí,takže si můžete být jisti,že se to bude opakovat znovu a znovu,dokud se nestane přítomným,dokud si nezačne uvědomovat své emoční tělo a nepřestane se s ním ztotožňovat,.V některých případech mu v tom může pomoci odborné vedení.

Většina emočních těl chce obojí-působit bolest i trpět.Někteří lidé však mají sklon být spíše pachateli,jiní oběťmi.V obou případech profitují z fyzického i psychického násilí.Některé páry mohou mít falešný pocit,že se do sebe zamilovaly,ve skutečnosti všk cítí vzájemnou přitažlivost jen proto,že se jejich emoční těla skvěle doplňují.Někdy jsou role násilníka a trpitele ostře vyhraněné,už když se poprvé potkají.Některá manželství,jež se naprvní pohled zadají být procházkou růžovou zahradou,jsou ve skutečnosti procházkou peklem.

Jestli ste někdy měli kočku,určitě jste sis všimli,že i když se zdálo,že spí,vnímala,co se kolem ní děje,protože i při sebemenším neobvyklém zvuku tím směrem natočila uši a někdy i mírně pootevřela oči.Spící emoční tělo dělá to samé.Do určité míry je stále nastražené a připravené přejít do akce,kdykoliv se vyskytne vhodná příležitost.

Emoční těla jsou natolik chytrá,aby se v intimním vztahu dvou lidí začala projevovat až po době,kdy spolu začnou bydlet nebo ještě lépe až po tom,kdy podepíší manželskou smlouvu,ve které se zaváží,že spolu budou po zbytek života.Neberete si jen svého manžela nebo manželku,ale i jeho/její emoční tělo-a to platí oboustranně.Může to být pěkný šok,když se krátce po tom ,co se k sobě natěhujete ,nebo hned po líbánkách,partnerova osobnost náhle změní.Začne vám ostře a nepříjemně nadávat,obviňovat vás a křičet i kvůli maličkostem.Nebo se naopak stáhne a uzavře do sebe.“Co se děje?“musíte se pak ptát.A on/ona vám nejspíš odpoví“Ale nic zvláštního“.Ale nepřátelský tón hlasu jako by říkal:“Všechno je špatně“.Když se mu/jí podíváte do očí ,už v nich nenajdete tu jiskru jako dřív-jako by se zatáhla opona a bytost ,kterou jste znali a milovali a která dřív dokázala zářit skrze ego,je teď zcela skrytá.Najednou se na vás dívá cizinec a v jeho očích nalézáte nenávist ,nepřátelství,hořkost a zlobu.Když spolu mluvíte,nemluví s vámi váš partnetr,ale jeho emoční tělo.Cokoliv říká,je jen jeho verze reality-zcela pokřivená strachem a touhou působit i přijímat bolest.

V tu chvíli nejspíš začnete pochybovat ,jestli tohle není jeho skutečná tvář ,kterou jste jen dříve neviděli ,a jestli jste neudělali osudovou chybu ve výběru partnera nebo parterky.Samozřejmě to není jeho,její pravá tvář,jen ho/ji dočasně ovládlo jeho/její emoční tělo.Asi byste museli hledat hodně dlouho,kdybyste si chtěli najít partnera bez emočního těla.Měli byste si však vybraat někoho,jehož emoční tělo není příliš silné.

 

Silná emoční těla.

Někteří lidé mají tak silné emoční tělo,že se ani na chvíli nezklidní.Sice se na vás usmívají a snaží se o zdvořilou konverzaci ,ale nemusíte být nijak zvlášť citliví,abyste poznali ,že v sobě skrývají časovanou bombu negativníchc emocí,připravenou každou chvíli vybuchnout-čeká jen na příležitost ,aby mohlo někoho pohanět či jinak konfrontoat,aby mohlo být kvůli něčemu nešťastné.Jejich emoční tělo nemá nikdy dost a posiluje touhu ega vytvářet si nepřátele.

Jsou tak přecitlivělí že i nepodstatné věci nafouknou do obřích rozměrů.Snaží se tak ostatní zatáhnout do svých dramat a vyprovokovat je k reakci.Pouštějí se do nekonečných ,bezvýznamných bitev nebo soudních sporů.Jiní se užírají chorobnou nenávistí k bývalému partnerovi ,ale sami sobě nepřiznají,kolik bolesti si v sobě nesou.To je však zřejmé z jejich reakcí.,kdy projektují svou bolest do většiny událostí a situací.Malně se domnívají ,že příčinou jejich neštěstí a bolesti je vnější situace nebo událost.Neuvědomují si stav svého nitra,jak moc jsou nešťastní ,jak moc uvnitř trpí.

Z některých lidí se silným emočním tělem se stávají aktivisté a bojovníci,Mohou mít vznešený cíl a někdy dokonce dosáhnou svého,ale vždy jen dočasně.Jejich nevědomá potřeba vyhledávat nepřítele a konflikty a negativní energie,jež pohání vše,co dělají,nakonec zvedne vlnu odporu proti jejich záměrům.Často také skončí rozvratem uvnitř vlastní organizace.Pokaždé si totiž najdou důvod,proč se cítit špatně ,a jejich emoční tělo si jde vytrvale za svým.

Zábavní průmysl,média a emoční tělo.........

 

Osvobození.

Proces osvobození se od emočního těla začíná tím,že si uvědomíte,že máte emoční tělo.Je také velmi důležité naučit se být dostatečně přítomný a bdělý.Pak budete vnímat své emoční tělo,když se probudí ,jako silný příval negativních emocí.Když si ho budete uvědomovat ,nebude moct dále předstírat,že je vámi ,a žít skrze vás.

Je to vaše vědomá přítomnost,co znemožní vaši identifikaci s emočním tělem.Jakmile se s ním přestanete ztotožňovat,nebude už schopné řídit vaše myšlení,takže se už nebude moct přiživovat na vašich myšlenkách.Emoční tělo se většinou nerozpustí okamžitě,ale jakmile přerušíte jeho propojení s myslí,začne pomalu ztrácet energii.Vaše myšlení přestane být zastřené emocemi a začnete vnímat přítomnost čistě ,bez zkreslujícího vlivu minulosti.Energie uvězněná v emočním těle změní svou vibrační frekvenci a promění se v Přítomnost.Emoční tělo se tak stane potravou pro vědomí.To ysvětluje,proč nejmoudřejší a nejosvícenější lidé na Zemi měli kdysi velmi silné emoční tělo.

Ať budete říkat nebo dělat cokoliv,ať budete světu ukazovat jakoukoliv tvář,svůj mentálně emocionální stav neskryjete.Každý člověk vyzařuje určitý druh energie,jež koresponduje s jeho vnitřním stavem.Většina lidí vyzařování druhých vnímá,i když jen podprahově (nevědomě).Jinými slovy ,neuvědomují si,že vnímají energetické pole druhých,do značné míro to však ovlivňuje ,jak se cítí,a jak na danou osobu reagují.Většina lidí to nejsilněji vnímá,když se s někým setká poprvé,ještě předtím,než na sebe promluví.O chvíli později už jejich vztah ovládnou slova a s nimi i role,jež jsou svyklí hrát.Pozornost se tak přesune k jejich mysli a schopnost vnímat energetické pole toho druhého ustoupí do pozadí.Nicméně na nevědomé úrovni ji stále mají.

Když si uvědomíte,že emoční tělo podvědomě touží po bolesti,jinými slsovy chce,aby se stalo něco špatného ,pochopíte,proč je tolik dopravních nehod způsobeno samotnými řidiči-jejich emoční těla jsou v době nehody aktivní.Když se dva řidiči s aktivním emočním tělem setkají najedné křižovatce,je praveděpodobnost nehody mnohem vyšší,než kdyby byli v klidu.Podvědomě oba chtějí ,aby k nehodě došlo.Role,kterou hrají emoční těla v dopravních nehodách je dobře vidět na zuřivých řidičích,kteří slovně nebo dokonce fyzicky napadají ostatní kvůli něčemu tak triviálnímu ,jako že někdo před nimi jede příliš pomalu.

Mnoho násilných trestných činů páchají tzv.“normální lidé“,kteří se náhle změní v zuřivé maniaky.Během soudních rocesů po celém světě můžete slyšet obhájce ,jak říkají:“Obhajovaný jednal ve stavu nepříčetnosti.“.Jedná se o případ snížené zodpovědnosti.Vlastně to neudělal on,ale jeho emoční tělo.

Znamená to snad,že lidé nejsou zodpovědní za to,co udělají pod vlivem emočního těla?Já tvrdím:Jak by mohli?Jak by mohli být zodpovědní,když byli v tu chvíli nevědomí,když si neuvědomovali,co dělají?Lidé by se však během svého života měli stát vědomými.Ti,kteří se to nenaučí,budou opakovaně zažívat pocity neštěstí.Ti,kteří se to nenaučí,budou opakovaně zažívat pocity neštěstí.

Ale i toto je jen relativní pravda .Z pohledu celku,není možné,aby se někdo z vývoje vesmíru vyčlenil.Dokonce i lidské nevědomí a utrpení,jež vytváří,jsou jeho součástí.Když už nebudete moct vydržet ten nekonečný sled utrpení,začnete se probouzet.V širších souvislostech má tedy svůj význam i emoční tělo.

Neštěstí.

Ne všechny pocity neštěstí vycházejí z emočního těla.Mohou vznikat ve chvílích,kdy přestanete být přítomní v daném okamžiku,kdy ho nepřijmete takový,jaký je .Jakmile si uvědomíte,že jde vždy jen o přítomný okamžik,můžete mu vyslovit vnitřní souhlas.Tím,že zmizí váš vnitřní odpor,nejenže přestanete vytvářet další neštěstí,ale také začnete vnímat jednotu s Životem.

Zármutek emeočního těla je vždy podstatně větší,než by se za dané situace dalo očekávat.Jinými slovy,jeho reakce je vždycky přehnaná.Tím se prozradí,i když trpící si ho většinou neuvědomí.Člověk se silným emočním tělem si velmi snadno najde důvod,proč se naštvat,rozzlobit,proč být smutný,ustrašený ,ublížený .Celkem bezvýznamná věc ,nad kterou by se ostatní jen pousmáli nebo by se nad ní nepozastavili,ho dokáže zscela vyvést z rovnováhy.Není samozřejmě pravou příčinou jeho nelibosi,pouze jejím spouštěčem.Oživí staré nahromaděné emoce.Ty se pak přesunou do hlavy,kde posílí egoické struktury mysli.

Emoční tělo a ego jsou blízcí příbuzní.Potřebují jeden druhého.Každá spouštěcí událost nebo situace je pak vnímána a hodnocena přes clonu silného,emocionálního ega ,které zcela překroutí její význam.Na přítomnost se pak díváme ocima bolestných emocí minulosti.Jinými slovy ,to co vidíte a zažíváte,není v dané situaci,ale ve vás.V některých případech může být příčina i v dané situaci,ale vy ji svými reakcemi neúměrně nafouknete,protože to je to,co emoční ego potřebuje,čím se živí-přehnanými reakcemi.

Pro člověka se silným emočním tělem je mnohdy nemožné vystoupit ze svého“smutného příběhu“plného emocí a vidět skutečnost takovou,jaká je,bez pokřivených interpretací.Čím silnější negativní emoce jsou v příběhu obsaženy ,tím hůře se člověku překonávají.Neuvědomí si,že se jedná pouze o příběh anpovažuje ho za skutečnost.Člověk zcela chycený do pasti svých myšlenek a emocí z nich ani nemůže vystoupit ven,protože neví,že nějaké venku vůbec existuje.Je chycený ve svém filmu nebo snu-ve svém soukromém pekle.Je to pro něj jediná existující realita,takže žádná jiná ani není možná.A za těchto předpokladů jsou jeho reakce jediné správné.

Jak se neztotožňovat s emočním tělem.

Člověk se silným ,aktivním emočním tělem vyzařuje energii,jež je ostatním velmi nepříjemná.Když někoho takového potkáte,budete mít chuť se mu vyhnout nebo omezit kontakt s ním na minimum.Jeho energetické pole vás bude odpuzovat.Může ve vás probudit agresivitu-budete mít chuť napadnout ho slovně nebo dokonce fyzicky.To znamená,že něco ve vás rezonuje s jeho emočním tělem.To,na co tak silně ragujete u něj,je i ve vás-vaše emoční tělo.

Není proto překvapivé,že lidé se silným emočním tělem se často dostávají do konfliktních situací.Někdy je samozřejmě sami aktivně vyprovokují.Jindy naopak nemusí udělat vůbec nic.Negativita,jež vyzařují,stačí,aby v ostatních vyvolali nepřátelské reakce a tím vytvářeli konflikty.Abyste dokázali nereagovat na aktivní emoční tělo,musíte být velmi přítomní.Když to dokážete ,může se stát,že svou Přítomností pomůžete tomu druhému ,aby prohlédl,přestal se ztotožňovat se svým emočním tělem a zažil zázrak náhlého procitnutí,.A i když bude toto procitnutí trvat jen pár vteřin,zahájí se jím proces probouzení.

Jak se zbavit emočního těla.

Lidé se mě často ptají:“Za jak dlouho se mohu zbavit svého emočního těla?“Odpovídám,že to samozřejmě závisí na jeho síle a na stupni nebo intenzitě vědomí Přítomnosti.Není to však emoční tělo,co způsobuje utrpení,ale vaše identifikace s ním,která vás udržuje ve stavu nevědomí a nutí vás znovu a znovu prožívat bolestivou minulost.Takže otázka by měla znít|:Za jak dlouho se přestanu ztotožňovat se svým emočním tělem?“

A odpověď zní:můžete to udělat teď hned.Je jen třeba si neustále uvědomovat ,že to ,co cítíte ,je vaše emoční tělo.Toto poznání je vše,co potřebujete k tomu,abyste se s ním přestali ztotožňovat.Jakmile se s ním přestanete ztotožňovat,může začít vaše proměna.Díky tomuto uvědomění nebudou moci staré emoce ovládnout váš vnitřní dialog,ani ovlivnit vaše jednání a vztahy s ostatními.To znamená,že emoční tělo vás už nebude využívat ke své obnově.Staré emoce ve vás ještě nějakou dobu zůstanou a čas od času se budou probouzet.Občas vás ještě mohou oklamat a přesvědčit vás,že jsou vámi,ale už ne na dlouho.Neprojektovat staré emoce do současnossti znamená postavit se všemu čelem,tváří v tvář.Možná vám to často nebude příjemné,ale nezabije vás to.Pokud zůstanete přítomní,není důvod,proč byste to nezvládli.Nejste svými emocemi.

Pokud ucítíte své emoční tělo,ubraňte se myšlenkám ,že s vámi něco není v pořádku.Hledat všude problémy-to ego přímo miluje.Uvědomění musí být následováno přijetím.Cokoliv jiného ho opět zakryje.Přijmout znamená dovolit si cítit věe,co v danou chvíli cítíte.To je základní předpoklad bytí v přítomném okamžiku.Nesmíte stavět proti tomu ,co je.No dobrá,můžete,ale pak budete trpět.Když se otevřete,stanete se tím,čím jste:rozlehlým,nekonečným prostorem.Splynete s celkem.Přestanete být zlomkem,jak to vnímalo vaše ego.Poznáte svou skutečnou podstatu,jež je stejná jako podstat Boha.

Ježíš na to poukazuje,když říká:Buďte celiství,stejně jako je celistvý váš nebeský Otec.Známý výrok z Nového Zákona:Buďte dokonalí,jako je dokonalý váš nebeský Otec“,vznikl chybným překladem z řečtiny.Slovem „dokonalý“bylo původně myšleno „celistvý“.Neznamená to však,že se celistvými musíte stát,protože takoví už jste-musíte jen být tím,čím jste,ať už s emočním tělem,nebo bez něj.