Meditace o zármutku

Když se po silném dešti mraky rozptýlí- není to,jako by se byly vyplakaly do svého průzračného konce?

Zármutek je jednou z přirozených reakcí srdce na ztrátu Jsme-li zarmouceni,umožňujeme sami sobě pciťovat pravdu o své bolesti, míru zdrady či jiné tragédie ve svém životě.Prostřednictvím své ochoty truchlit pomalu uznáváme,začle|ňujeme a přijímáme pravdu o tom, co jsme ztratili.

Někdy je smutek tím nejlepším způsobem oproštění. Vlastně je potřeba odvahy k tomu,abychom truchlili a vzdávali tak čest bolesti, kterou v sobě nosíme. Někdy se rmoutíme v slzách ,jindy v tichu meditace, někdy v modlitbách a jindy v písních.Tím,že se setkáváme s bolestí zármutku,jejž nám přinesla nedávná doba,ale i zármutku,který v sobě nosíme po dlouhá léta a ocitáme se tváří v tvář své skutečné lidskézranitelnosti,bezmocnosti a beznaději.

To jsou ony mraky srdce. Starobylé lidské společnosti nabízely rituální pomoc i podporu celé komunity,aby se lidé mohli přes své hoře a své ztráty přenést.Nevíme-li,jak moudře truchlit,můžeme se léta svým žalem vysilovat- obrnění a necitelní-naše srdce se však ze soužení minulosti nepoučí a nevyspěje.

K meditaci o zármutku se posaďte sami nebo s člověkem,se kterým je vám dobře.
Dejte si načas,abyste vytvořili atmosféru útěchy a zázemí.Až s tím budete hotovi,začněte si uvědomovat svůj dech. Vnímejte ,jak dýcháte do hrudní oblasti.To vám pomůže být nablízku tomu,co se ve vás děje.
Jednu svou ruku si položte na srdce,jako byste drželi zranitelnou lidskou bytost. Tou také ve skutečnosti jste.
Dýchejte a v duchu si vybavujte onu ztrátu či bolest,pro níž se trápíte.
Celý ten příběh,vnitřní obrazy a pocity by měly přicházet samy od sebe.
Laskavě je obejměte.Nikam nechvátejte.Nechte obrazy vstupovat pomalu a jednotlivě ,vrstvu po vrstvě.
Dýchejte jemně a soucitně.
Dovolte všem pocitům-bolesti i slzám,hněvu i lásce,strachu i smutku- aby přicházely tak,jak budou přicházet.
Něžně je objímejte. Nechte je,aby vám rozpletly celé tělo i mysl.
Dejte prostor jakýmkoliv obrazům,které se objeví. Připusťte a uznejte celý ten příběh. Dýchejte a vše objímejte s něhou a soucitem-s vlídností k tomu, co k vám přichází,s vlídností k sobě i k druhým. Zármutek,který v sobě nosíme ,je částí hoře světa. Chovejte jej v laskavosti.Ať se cítí poctěn.Nebudete jej pak už muset v sobě opatrovat.Můžete jej propustit do soucitného srdce.Můžete plakat. Uvolnit smutek,který cítíme,je dlouhodobý proces naplněný slzami. Přesto tento proces sleduje přirozenou inteligenci těla a srdce.
Důvěřujte mu,důvěřujte svému postupnému rozvírání.Přitom,co budete meditovat ,si bude část vašeho hoře žádat,abyste ji vypsali,vykřičeli, vyzpívali či vytančili. Kéž vás bezčasá moudrost ve vás samých přenese přes všechnu bolest, až k otevřenému srdci.