Meditace o oproštění

Oprostit se je vaším zásadním úkolem,chcete-li žít moudře.Je to cesta ke svobodě.Jen pokud se oprostíme od nadějí ,úzkosti,bolesti,od minulosti a od příběhů,které nás drží ve spárech,můžeme uklidnit svou mysl a otevřít srdce.

Není třeba mít strach se toho všeho vzdát.Můžeme důvěřovat odvaze i přirozené náklonnosti svého srdce a vyjít životu vstříc-takovému,jaký je.Můžeme konečně spočinout tam,kde jsme .Když pustímeto,co jsme dosud křečovitě svírali,nasedneme na měkký koberec útěchy a lásky,na kterém proplujeme věčně se měnícím světem.

Oprostit se neznamená,že na vše zapomeneme.Vědomí minulosti zůstane samozřejmě s námi.Jde o to,abychom se uvolnili z moci někdejších představ,pocitů,nevraživostí,obav,lpění a zklamání,jimiž je spoután náš duch.Jako kdybychom vyprázdnili pohár,oproštění nás osvobodí,budeme schopni přijímat-svěží,citliví a probuzení.

Oproštění nemá nic společného s nechutí,se snahou se něčeho zbavit.Od toho,k čemu cítíme odpor,se skutečně oprosti nemůžeme.Všechno,čemu se bráníme ,stejně jako všechno,čeho se bojíme,sleduje v tajném závěsu každou naši stopu,i když to od sebe třeba odstrkujeme.Abychom se dokázali od strachu,či poranění oprostit,musíme si nejprve celou situaci přiznat.Je třeba ,abychom ji plně procítili a přijali ji jako fakt.Je to prostě tak,jak to je.

Oproštění začíná tím,že necháme věci na pokoji.Přitom,co se je učíme brát takové,jaké jsou ,ztrácejí nad námi postupně moc a přestávají nás rušit a zneklidňovat.

Pokud dokážeme skutečnost tolerovat ,získá naše tělo i naše mysl prostor a můžeme pak volně dýchat,tát do přívětivosti a docházet svého klidu.

Přijmeme -li pravdu,osvobodíme se.Potom se můžeme sami sebe zeptat:“Je ještě nutné,abych si tenhle příběh znovu přehrával?Musím se stále držet těchto ztrát,těchto pocitů?Není už čas to všechno pustit k vodě?“

A srdce nám neomylně odpoví.I celý náš organismus nám dá znamení.Pocítíme je jako moudrost,vědoucí,že čas už dozrál k tomu,abychom zase o kousek pokročili,opustili minulost a vlídně se vrátili do přítomnosti.Oprostíme-li se ,obnovíme svou upřímnou a prostou otevřenost.

Pohodlně se usaďte a buďte v klidu.Věnujte vlídnou pozornost svému tělu a dechu.Uvolněte se.Spočívejte v přítomnosti.

Vpusťte do své představy představu příběhu,situace,pocitů či reakcí,od nichž je třeba se oprostit.

Zlehka je pojmenujte(zrada,smutek,úzkost atd.) a dopřejte jim prostor k tomu,aby mohly existovat a bez odporu se v znášet v objetí soucitného srdce.Dýchejte.

Položte si otázku,zda by skutečně nebylo moudré v sobě tuto minulost uvolnit.Prociťujte dobrodiní,lehkost a vyrovnanost ,které vám toto uvolnění přinese.Jemně si v duchu říkejte pořád dokola:Pusť to,pusť to...“

Ztište své tělo a jakýkoliv pocit,který vyvstane,ze sebe nechejte odtéct do země.Uvědomujte si,že pocity lze vypustit stejně jako vodu z vany.Prociťujte onen prostor,který se vás oprošťováním vytváří,prociťujte ,jak se vám srdce zpřístupňuje a tělo otevírá.

Teď svou mysl nasměřujte k představě budoucnosti,kdy už jste se onou bolestnou situací přestali trápit.

Vnímejte tu volnost ,nevinnost a lehkost,kterou vám může oproštění přinést.Ještě si několikrát řekněte:“Pusť to,pusť to.“...

Tiše seďte a všímejte si,jestli se vám nebudou ony pocity vracet.Kdykoli se znovu objeví,zlehka se nadechněte,jako kdybyste se jim chtěli uklonit,a laskavě řekněte:Už jsem vás propustil....

Ty obrazy a emoce ve vás mohou vyvstat ještě mnohokrát.Přesto však-jelikož ve svém cvičení pokračujete -nakonec zmizí.Vaše mysl začne postupně důvěřovat onomu prostoru,který s sebou oproštění přináší.Srdce se vám pozvolna uklidní a budete volní.