Meditace na harmonizaci čaker

Putování k horské duze.

V pohodlném oblečení si lehněte na záda. Přikryjte se, kdyby vám byla zima . Uvolněte se jak nejlépe umíte.

Zkontrolujte si, jestli nemáte na čele vrásky, jestli máte uvolněné čelisti, zuby i rty lehce pootevřené, jazyk spočívá špičkou na horním patře. Uvolněte i krk, ramena, páteř spočívá pohodlně a klidně na podložce, kyčle, stehna a lýtka jsou uvolněná, chodidla jsou lehce vychýlená do stran.

Po uvolnění těla zavřete oči, uvolněte víčka a v duchu se dívejte na špičku nosu. Soustřeďte se na dech . Dýchejte klidně, pomalu a hluboko do břicha. Soustřeďte se na to, jak dech nosem proudí až hluboko do břicha a přitom uvolňujte svaly, šlachy a vazy. Vdechujte klid, mír a harmonii, vydechujte lásku a požehnání všemu a všem.

Dýchejte pravidelně a snažte se soustředit na cestu. Když se vám v hlavě objeví rušivé myšlenky, vraťte se k svému dechu. Zhluboka se ještě dvakrát, třikrát nadechněte a vydejte se na cestu- snažte se ponořit do slov a obrazů, které popisují putování k horské duze.

Ležíme klidní a uvolnění na zádech, dýcháme zhluboka a vidíme sami sebe, jak balíme batoh na vycházku do hor. Je nádherný den, těšíme se na slunce, světlo a vzduch.

Jdeme loukou, přicházíme k jednomu vršku a vidíme před sebou pole plné máku. Celá louka je rudá. Ta barva se nás dotýká svou intenzitou přímo fyzicky. Cítíme, jak nám dává křídla, podněcuje, jak nám dává důvěru a odvahu. Cítíme se hluboce spojeni s Matkou Zemí, která nás naplňuje důvěrou.

Jdeme dál, a na malém svahu vidíme skupinu ohnivých lilií, zvláště velkých květin, zářících sytou oranžovou. Zastavíme se a necháváme na sebe působit tu nádhernou barvu. Podněcuje naši fantazii a dychtivost. Cítíme, jak ta oranžová barva fyzicky pulzuje v našem břiše.

Pokračujeme dál a přicházíme k potůčku, kolem je vlhká a bahnitá louka s koberečkem žlutých blatouchů s kulatými, sytě žlutými květy a měkkými jako máslo. Ta teple žlutá nás přitahuje, náš solární plexus začíná zářit a odrážet tuto barvu.

Přecházíme přes kamenitý svah a dostáváme se na zelenou horskou louku. Zelená je tady zvlášť intenzivní . Naše srdce se doširoka otevírá, aby ji nasálo . V té zeleni vidíme tu a tam rostoucí růžové bramboříky. Tyto nejmilejší květy důvěrně oslovují naše srdce. Stejně tak pár zlatých teček arniky, roztroušených po louce . Před očima se nám střídají tyto tři barvy -zelená, růžová a zlatá.

Naše srdce se otevírá víc a víc. Na této louce se cítíme velmi dobře. Shodíme batoh s ramen, sednem si uprostřed té zelené nádhery a posvačíme. Naše oči a srdce se přitom opíjejí zelenou, růžovou a zlatou barvou.

Jdeme dál až narazíme na trs bramboříků, zářících ve slunečním světle modrou barvou, která přechází do stříbřitého tónu. Čím déle se na tyto květy díváme, tím více se nám zdá, že k nám promlouvají . Takto přímo oslovují naše hlasivky a vyvolávají souznění.

O kousek dál rostou velké tmavomodtré hořce . Jejich velké kalichy nám září vstříc. Naše čelo je příjemně teplé. Čím déle se díváme na ty modré až tmavomodré květy, tím jasnější jsou naše myšlenky. A najednou jako blesk nás zasáhne myšlenka, nápad, který přinese rozřešení problému, který nás již dlouhou dobu zaměstnával.

Stoupáme výš, míjíme trs fialových alpských macešek, jajichž barvu si vezmeme s sebou. Pak následuje malé sněhové pole, na kterém svítí bílé sněhové růže. Vzadu, kde roztál sníh, roste moře bílých krokusů. Fialová v naší paměti se mění v čistě bílou. Stejně tak se rozjasňují i naše myšlenky. Teď před sebou zřetelně vidíme svou budoucnost a plní elánu ji chceme vzít útokem.

Když překonáme hřeben, vidíme na druhé straně hory nádhernou duhu. Muselo zde pršet, zatímco jsme stoupali vzhůru. Duha se chvěje ve vzduchu, její barvy fantasticky září. Její oblouk je docela blízko, začínáme se k němu přibližovat, až nakonec se ocneme v moři barev. Je to zcela neobvyklý zážitek, nový pocit, být prostoupeni tímto intenzivním zářením.

Rudá barva září v našem podbřišku, oranžová ve výši břicha, žlutá nad pupkem, zelená ve výši srdce, světle modrá u krku, tmavomodrá učela, fialová nad temenem a úplně nahoře jasně bílá. Tato koupel v barvách je velmi příjemná. Barvy vibrují celým naším tělem a dávají nám teplo, lásku, mír, odvahu a radost. Obklopují nás, prolínají námi a my můžeme být součástí tohoto nádherného přírodního úkazu.

Jde o silný, blahodárný proces vzájemného obohacení. Duhové barvy nás prozařují a naše těla odpovídají stejnými barvami a vibracemi.

Stojíme uprostřed duhy, zakořenění v zemi, nad sebou máme širé nebe. Cítíme hluboké spojení jak se zemí, tak i s nebem. Jsme lehcí, překypujeme radostí a nadšením, dychtivě do sebe vdechujeme barvy a zároveň vysíláme teplo, barvy a světlo. Kocháme se tímto stavem.

Jsme lidé, ale zároveň i součásti tohoto božího stvoření.

Duha se zmenšuje, ale nám to nevadí, protože máme její barvy v sobě, ode dneška je budeme pořád nosit u sebe. Vezmeme si toto báječné tajemství s sebou.

Lehcí jako pírka se vracíme zpět. Jsme naplněni štěstím. Jsme radostí bez sebe, poskakujeme a přitom si zpíváme. Cítíme se volní a nezatížení. Naše nitro překypuje mírem a nadějí. Naše těla se posílila a nabila novou energií do budoucna.

Přijdeme domů, shodíme batohy z ramen a začneme se protahovat. Zatínáme pěsti, krčíme paže v loktech, pořádně se protáhneme, zíváme a zhluboka vydechneme.

Přitáhneme kolena, skulíme se na bok a vstaneme.