Duchovní zákony - poznání pochopení / přijetí!

Náš život ,stejně jako celý vesmír ,je protkán vnitřním řádem.Tento řád podléhá duchovním zákonům.Duchovní zákony mají svůj vlastní rytmus a my všichni jsme součástí tohoto rytmu vesmíru.

Celý náš život probíhá v rytmech:nádech výdech,probuzení a usínání ,aktivita a odpočinek.Jedno nemůže existovat bez druhého,patří k sobě ,je to celek,který je obsahem našeho života.Smějeme se a pláčeme,jsme zdraví nebo nemocní,dáváme a bereme,posloucháme a mluvíme,pracujeme a odpočíváme.To všechno se odehrává ve věčném střídavém rytmu.

Také prostor a čas podléhají tomuto rytmu,spolu se střídáním dne a noci,léta a zimy,setí a sklizně ,přílivu a odlivu.Všechno má svůj čas.

Hra života.

Život je hra ,kterou vynalezlo univerzální vědomí a hraje ji pro mé potěšení.Při této hře mohu sám sebe vnímat jako nedílnou součást celku.Mohu se ale také vnímat jako „já“,oddělené od celku.Pka se prožívám jako ego,mohu se odrážet v celku,objevit své pravé bytí a znovu se začít vnímat jako součást celku.

To,co se ve mně odráží,objevuje a znovu poznává ,je mé vědomí ,mé pravé já.Mohu je zaměřit na libovolný bod nebo rozšířit,nechat je,aby obsáhlo vše.Mohu je nechaat poklesnout nebo vyzdvihnout do nejvyšších výšin.Já jsem stvořitel.

Hluboko v nitru vím,že jsem jedno,že jsem celek ,který všechno obsahuje,z něhož všechno pocází a do něhož se opět všechno vrací na konci věků.Jsem začátek a konec a hraji tuto hru,abych prožil dobrodružsví života.Veškerý život je hrou jedince se sebou samým.

Dobrocvolně jsem prošla „branou zrození“ do tohoto světa,abych se zúčastnila hry života.

Nemohu přijmout do svého vědomí žádnou sílu na tomto světě,aniž bych zároveň své vědomí o tuto sílu nerozšířil a nebyl tak stále dokonalejší.Tak se posléze opět stávám sama sebou.Na počátku hry se prožívám jako ego,proti němuž stojí v opozici vše,co není „já“.Toto ego se projevuje jako vlastní způsoby,vlastní vůle a vlastní pot řeby.Jakmile je zrušena hranice ,jakmile se vytratí zdánlivé oddělení od celku,procitnu opět k vědomí vlastního opravdového já.

Co je jeden život?

Jeden život je doba bytí jednoho těla,které obývám,jakýsi malý výsek z mého věčného bytí.Jeden den ve škole života.Na konci takového života se mé vědomí uvolní z těla,já se odpoutám a vracím se opět domů,abych zpracoal své zkušenosti ,udělal si domácí úkoly a připravil se nové pozntky -na „nový“život v novém těle...

Co je smysl života?

Žít skutečně sebevědomě ,tedy u vědomí sebe sama,nechat hojnost života,aby procházela skrze mne ,a naplnit tak každý okamžik.Jediným smyslem života je nasbírat zkušenosti,z nichž se stávají poznatky-to jediné,co si ze života mohu odnést.Přišla jsem do něho nahá a nahá také odejdu.

Všechno ,co tady mám,je jen půjčka,kterou mi život dal a kterou dříve nebo později,nejpozději na konci tohoto žiota,musím vrátit.

Žít tedy znamená učit se .Nikdo z nás se nemůže ulít ze „školy života“.Mým úkolem ale je nejen se učit,nýbrž naučené proměnit v život.Nesbírat mrtvé vědění,nýbrž rozšiřovat své vědomí-tím i sebe sama -abych se stále více rozvíjela ,aš se stanu opět všeobsahující.To jde jedině tehdy,když naučené uvedu v soulad se životem.Pokud se mi to nedaří ,vzniká osud.Úkol našeho bytí zní:“Buďte dokonalí,stejně jako je dokonalý Otec na nebesích“.

Jakmile začnu hledat ,ocitám se na cestě.“Hledejte a naleznete“.Individuálním smyslem života je poznat úkol,který mi tento život přináší,a splnit jej.Je nutno dojít k poznání ,že já sám jsem svým hlavním úkolem.V prenatální fázi prožívám ještě jednou celý svůj dosavadní tělesný vývoj.Po narození prožívám ještě jednou celý svůj duchovní vývoj.Teprve pak je mé zrození zcela ukončenoa je umožněn pokrok.Většina lidí ovšem umírá dříve,než se zcela narodí,dříve,než ukončí své duchovní zrození.

K individuálnímu smyslu života také patří,že se učíme ,abychom učili.Pokročilý se učí od toho,kdo je v učení dál,a současně je učitelem svému méně vyvinutému bratrovi.Tak je neustále každý současně žákem i učitelem.Součást úkolu našeho bytí je být šancí pro našeho bližního.Je proto víc než žádoucí žít co možná nejdéle,aby byl časový úsek pro vlastní pokrok co možná nejdelší.Proto musím být pozorný,abych tento čas pokud možno optimálně využil.

Poznáváme také,že není smyslem života získat štěstí pro naše momentální „já“,nýbrž pro naše pravé bytí.To znamená snažit se stále lépe a lépe vyjádřit dokonalost svého opravdového bytí a být tak v harmonii s vesmírným vědomím.

Nic z toho,co můžeme mít ,nás neudělá šťasnými.Je dost lidí,kteří mají všechno,ale nejsou šťastní.

Šťastný mohu být pouze tehdy,když řeknu životu bezpodmínečné „ano“.Kdaž řeknu ano,ale..nebo dokonce ne,tak to nefunguje.Kdykoliv v životě strádám,znamená to,že jsem řekl ne nebo ano,ale!Smysl svého života však mohu naplnit pouze tehdy,když zjistím,co tím smyslem oprvdu je.

Hra života se hraje podle pevných pravidel,kterým říkáme absolutní zákony .Je to hra,jejíž pravidla poznáme teprve v jejím průběhu.Každá hračka ,každý krok v životě,znamená pro mne šanci dozvědět se nějaké další pravidlo-ale jedině tehdy ,když dodržuji ta,která jsem se už naučil.Dokud žiji,musím hrát.Sám ale rozhoduji o tom,jestli se účastním hry jako hráč nebo hrací figurka.Když ve hře otevřu nějaké dveře ,tj.nějaký problém,

Život si s námi hraje často „Člověče ,nezlob se“.Nezáleží na tom,jestli je situace pro mě příjemná nebo nepříjemná,je totiž vždycky správná a je také důležitá,protože mi pomůže udělat další krok ke mně samému.Takže se v takových situacích rozčiluji tak dlouho,dokud nepochopím,že rozčilováním úkol nevyřeším.Je dokonce nesmyslné,ruší moje bytí.Homo sapiens,který se rozčiluje ,je sám o sobě protikladem.A já poznávám ,že:

NIKDO A NIC MĚ NEMUŽE ROZČÍLIT,TO MOHU UDĚLAT JEDINĚ JÁ SÁM A JEDINĚ JÁ SE MOHU ROZHODNOUT,ŽE TO NEUDĚLÁM.

Život hraje také „Kariéru“.-To co ve skutečnosti hledám je sebeúcta a sebevědomí.

Život rád hraje“Monopol“-Všechno,co mám ,je jen půjčka od života-nic z toho si s sebou nevezmu.

Klíčem ke hře života je láska a když zskám moudrost ,poznám,jak tento klíč mohu účinně používat.Láska a moudrost mi v této hře života otvírají všechny dveře.

Když člověk pochopí život jako hru,nemůže si už stěžovat na potíže.Každý „problém“ v životě ,je výzvou,abych i já podal výkon.Každý vyřešený problém mi přináší nějaký poznateka ve hře mě posune o políčko dál.

Opravdové sebepoznání je možné jen skrze oběti.Tím,že obětuji to,co k tomuto pravému bytí nepatří,se stávám sebou samým.Hra života spočívá v neustálé transformaci,která je možná jen na základě propouštění a odevzdávání.

Dokud hraji ,cítím v sobě touhu.Neustávám hledat a je to stále hledání mě samotného .Neboť hra života má jen jeden smysl:pomoci mi objevit tajemství mého pravého bytí.Stačí mi jen nechat se vést svou vnitřní touhou a moje duše mě povede k vědomí mé vlastní dokonalosti,zpátky k věčné jednotě.

Ve hře života je potřeba učinit kroky,které jsou pořád tytéž:

Nalezení životního úkolu

Naplnění okamžiku

Nasbírání poznatků,tedy toho pravého bohatství

Seberealizace

Pomoc ostatním lidem a všemu stvoření

Poznání ,že smrt je koruna života-je nesmyslné chtít se dostat co nejrychleji k cíli,vychutnám si ho.

Ego neboli iluze „já“.

Smysl hry života je objevit pravé já.Toje jediný opravdu důležitý objev ,který v tomto životě můžeš udělat.Je to klíč k dmysluplnému naplnění lidské existence.Když poznáme své opravdové já,nalezneme také Boha.Pak budeme u cíle svého hledání.

Kdykoliv objevíš další aspekt svého opravdového já,přiblížíš se o další krok k pravdě o tom,kdo skutečně jsi.A to můžeš dělat tak dlouho,dokud nepoznáš své pravé já navšech rovinách.

A co teď??Hluboko v nitru víš,že máš všechno,co oprvdovému životu potřebuješ.Víš ,že všechny problémy existují pouze v tvých představách.Víš ,že za mlhou svítí slunce.Chceš konečně domů ,do světla.A jednoho rána se probudíš-a mýdlová bublina je fuč.Máš všechno,po čem jsi toužil,a jsi konečně sám sebou.To je to,cos pořád hledal,a to je všechno.To se ale může stát teprve tehdy,až svému egu nedovolíš,aby udržovalo iluzi oddělenosti.Až bude tvé vědomí tak daleko,že pojme veškeré bytí,od něhož ses ve skutečnosti nikdy neoddělil.

Iluze oddělenosti vyvolává poccity,jako je chtění nebo odmítání.Tyto pocity vznikají z iluze ,že člověk na tomto světě něco vlastnínabo by něco mohl ztratit.Nevlastníš nic,neboť jsi všechno.Všechno coje,je stvořeno z jedné jediné reality,kterou jsi ty,a je tudíž součástí tebe samého.Lidé,které potkáš,věci,které ti „patří“,nebo které ztratíš,to všechno jsou dárky,které si dáváš,abys poznával stále nové aspekty svého bytí.Zisk nebo ztráta jsou rovnocenné,neboť jedno jak druhé je dar od tebe tobě.Ve skutečnosti nelze nic získat ani ztratit-s výjimkou poznání,kdo skutečně jsi.A to získáš v každém případě,neboť ve hře života můžeš jedině vyhrát.Tato hra byla vynalezena pro tvou potěchu ,tak se těš z nádherné hojnosti svého bytí!!!

Iluzi oddělenosti nemůžeš ukončit tím,že splyneš v jedno s jiným člověkem.I když se cítíš být s některým člověkem zcela jedno tělo a jedna duše,ve skutečnosti se tu spojili poze dvě ega v jedno velké.Pár se stává jednotkou,ale za cenu oddělenosti od zbytku světa.

Přesto může být splynutí s jiným člověkem počátkem konce oddělenosti a začátkem sjednocení se vším.To platí v případě,že toto splynutí pochopíme a prožijeme jako první krok k jednotě se všemi.Když z něho neuděláme novou formu izolace ,nýbrž jím otevřeme dveře,které vedou ven z malého já,z ega.Pokud je vztah vnímán takto,pak kvete a nese bohaté plody.Pokud ne,pak v sobě nese zárodek svého konce.

K tomu,aby ses vnímal sjednocený,nepotřebuješ žádný vztah.To je začátek,ale necíl.Je smysluplný pouze tehdy,dokud oba partnery vede blíže k jejich pravému já.Jednoho dne se však vaše láska naplní,i kdyby byla sebevětší.Pokud tvé vztahy spočívají na této pravdě,budou plné radosti.

Když začneš navazovat kontakt se svým pravým já a budeš žít stále víc v duchu svého pravého já,začne se tvé ego cítit ohrožené.Chce totiž udržet iluzi oddělenosti .Dává ti pocit ,že jsi lepší nebo horší než ostatní,a tak tě od nich odděluje.Jakmile ale tento pocit oddělenosti překonáš,zažiješ významné změny.

Nyní jsi povolán ,abys jednal moudře.Nebojuj proti svému egu,udělej nsi z něho přítele.Mohlo by být tvým nejlepším přítelem,v podstatě jím vlastně bylo vždycky .Bylo to přece ono ego ,které tě vždycky jako dobrý přítel uvádělo v pokušení,aby tě přinutilo se jasně rozhodnout.Tak ti pomohlo daostat se tam,kde jsi teď.

Zůstaň tedy nadále jeho přítelem a ještě více to přátelství prohlubuj.Pokud je ego tvým přítelem,může ti pomoci udělat ten poslední krok,krok k sobě samému,abys mohl odteď žít jako ty sám.Pozvi své ego k přátelskému duchovnímu rozhovoru!Řekni mu,že nadcházející změny v žádném případě neznamenají jeho konec.Pomoz mu poznat jeho pravou podstatu jako individualizovanou část jednoho vědomí.Pomoz mu pochopit,že je součástí Boha ,který se projevuje jako mnohé,aby se mohl účastnit hry života,s scílem prožít sám sebe ve své celistvosti.Jakmile se tvé ego přestane bát a pozná svou pravou božskou podstatu,máš v něm opravdového přítele,který ti z radostí pomůže udělat poslední kroky k sobě samému,do jednoty všeho bytí.Abys mohl žít jako ten,kým opravdu jsi.

Ty sám!!!

Jsi tady ,abys projevil své pravé já,abys poznal Boha v sobě a v ostatních.Kdykoli navážeš vztah s nějakým člověkem,máš příležitost poznat a milovat v něm sebe.Každý,koho potkáš ,je jeden aspekt Boha,a tím i součást tebe samého.Kdykoliv miluješ,miluješ Boha ,uctíváš nádheru bytí ve všem,co je.A tvůj život bude plný radosti ,neboť budeš žít v opravdovosti skutečného bytí.Není to báječné žít v tomto poznání odteďka jako TY SÁM!!!!

Kdo jsem?

Člověče ,poznej sám sebe a pak poznáš Boha.Z této odpovědi poznám,co je můj úkol:Být sám sebou.To znamená uvědomit si zastaralé a nevyhovující vzorce chování a zrušit je.To ale také znamená vytvořit si jiné vzorce,které jsou žádoucí,a navyknout si naně.Sobě a ostatním promíjet tam,kde jsme dřív odsuzovali.Být volný a propustit všechno,co k nám skutečně nenáleží.

Opět se vynořují nové otázky.Jaká bych mělaq být,k čemu jsem určena?Jaké jsou moje slabiny?Jak je nejlépe přetvořím ve své silné stránky?Jaké jsou moje silné stránky\?Jak je mohu nejlépe využít pro dobro všech?Nejdříve přece sloužíme a pak si něco zasloužíme.

Na čem ještě lpím,co bych měla propustit?Co mi ještě brání,abych byla skutečně sama sebou?Zvyk?Bezmyšlenkovitost?Strach?Chybějící motivace?Nevědomí?Jak mohu urychlit svůj duchovní vývoj?Jak mohu navázat kontakt s všeobsahujícím vědomím?S Bohem?

V jedné legendě se vypráví,že Bůh sesílá svou milost na svět jako neutuchající déšt .Většina lidí ale z této milosti nic nemá,protože jejich vědomí je stále otevřené směrem dolů,k hmotě.Prvním úkolem člověka je otevřít své vědomí k vyšším oblastem,aby se mohlo podílet na milosti boží.Druhým úkolem pak je toto vědomí neustále rozšiřovat,aby mohlo přijímat stále více a více milosti.Co by nám také byl platný neustálý déšť a oceán plný milosti,kdyby naše vědomí nebylo větší než náprstek?

Dvě povahy člověka.

Každý z nás v sobě nosí dvě povahy:KAINA a ÁBELA.Jméno KAIN znamená majetek.Kain je část člověka zaměřená na sebe,chamtivá a panovačná,která stále zkouší něco získat do svého vlastnictví nebo jiným vnutit svou vůli.Kain v nás chce vlastnit ,panovat a prosazovat se.

ÁBEL znamená dech .Je duchovní část člověka ,jeho opravdová povaha,to ,jak byl člověk stvořen.Ábel neustále usiluje o harmonii,vyrovnání ,vylepšení stávajícího a ve všem chce vzbudit to dobré.Tato pravá duchovní stránka člověka chce v tichosti působit dobro.Je jen na nás,na našem svobodném rozhodnutí,kohoskrze sebe necháme působit.V každém okamžiku svého života máme volbu a můžeme se nově rozhodnout.

Na různých rovinách se také musíme neustále podrobovat takovým zkouškám pevnosti,zcela podle hesla:“Co tě nezabije,to tě posílí“.Ale i když mě něco srazí k zemi,je mým úkolem zase vstát,abych mohl s větší opatrností podstoupit další zkoušku.Když se pokusíme takové zkoušce vyhnout,jen vyzýváme život,aby nás nějakou ranou osudu donutil se našeho „nezbytného „úkolu ujmout.Měli bychom proto zjistit ,co je naším úkolem,přijmout jej a splnit.Ne proto,abychom si vylepšili karmu,nebo získali nějaké lepší místečko v nebi,nýbrž proto,abychom jej splnili s láskou-pro dobro celku.Jednáme-li jen z ušlechtilého egoismu,jsme duchovní nádeníci.Když ale jednáme z lásky,stáváme se sami cestou.

Smysl mého života.

Smysl mého života tkví v procitnutí v sobě samém.Poznat,kdo jsem.Kde stojím?Kam chci?Co ode mě život chce?Jak to mohu splnit?

Znamená to nechtít být někdo jiný.Zcela přijmout sám sebe.Převzít své duchovní dědictví a přijmout hojnost.Poznat,že jsem vládcem v obrovském univerzu,univerzu svého těla.V této ohromné říši je každá má myšlenka zákonem,určuje ,zda budu zdravý nebo nemocný,určuje veškerý můj osud.Mým úkolem je být ve své říši moudrým vládcem.Poznat ,že jsem Stvořitel.Mohu dosáhnout všeho,co si dokžu pomyslet a v co dokážu věřit.Když se mi můj život nelíbí,mohu jej změnit tím,že změním své vědomí.

Smyslem života je poznat,že jsem jedinečný a mohu do života vnést cenný příspěvek svým zcela zvláštním a jedinečným způsobem .Poznat a naplnit své pravé poslání.Poznat“poselství života“ a následovat je.Všechno,co se mi v průběhu života přihodí,jsou pouze nabídky.Poznat,že všechny problémy jsou jen úkoly od života,které obsahují dárek-poznání.Problém je jen obalem a to,co je uvnitř ,je dar poznání.Poznat,že zisk nebo ztráta jsou jedno a totéž.Poznat,že místo ,na němž právě stojím,je to jediné správné k tomu,aby naplnilo tento okamžik.Žít znamená učit se.Učit se využívat neodolatelnou moc myšlení odpovědně a vědomě.Učit se dělat to co je správné,neopomíjet to,co je nezbytné,a nepřipouštět přitom to,co je špatné.

Smyslem života je nastoupit duchovní dědictví.Poznat své kořeny a rozvinout je.

Mé pravé bytí je božská jiskra.Bůh řekl:“Já Jsem ten,KDO JSEM“.Já jsem ,tedy jsem součástí Boha.Neboť Bůh není nic jiného než život sám,a život je mé pravé Já.

Tím ale mám zároveň závazek a dopovědnost za to,že budu tím,kým jsem:moudrým Bohem svého vlastního života.

Být božský,být sám sebou znamená být tvořivý.Kreativita a obnova znamenají být v každém okamžiku „nový“.

Učit se znamená objevit,že člověk ve svém nejhlubším nitru vlastně už dávno všechno ví,a pak žít podle toho,co objevil.

Mým úkolem je převést to,co jsem se naučil ,do života.Nehromadit jen vědomosti,nýbrž rozšířit své vědomí ,abych se rozvíjel stále dál a dál,až v sobě obsáhnu všechno ,až se stanu vším.Aby čtyři podstaty člověka,spirituální,mentální,emocionální a fyzická,splynuly v harmonický celek.Jako celek pak budu jednat v souladu se stvořením.

Ke smyslu života patří také učit se ,abych mohl dále předávat vědění a být tak šancí pro své bližní.

Osud je zrcadlovým odrazem mé bytosti,takové,jaká je.Každý dostane od osudu to,co si přivolá.

Ať už miale osud pošle cokoliv,všechno je šance k tomu,abych se něco naučil.Ať přijde cokoliv ,jen mi tochce pomáhat a sloužit.Mohu se kdykoliv osvobodit z kola osudu,když přestanu lpět na své vlastní vůli a řeku:“Staň se vůle tvá“.

Naším jediným určením je být dokonalí,stejně jako je dokonalý Otec na nebesích.Mým úkolem je vytvářet pro všechny blahobyt,zdraví,štěstí a harmonii a cítit se odpovědný za celek.Mým úkolem je udělat ze svého života mistrovské dílo.

Žít ve svobodě svého já znamená být volný,tj.bez zátěže a bez hranic.Hrít hru života jako objevitelskou cestu ,jako dobrodružství.Smysl mého života tkví v objevování jedinečnosti a v jejím prožívání.Já sama jsem jedinečná!

Žít znamená dávat sebe sama ,lásku,kterou jsem.Nechat vše plynout a na ničem neulpívat.Smyslem mého života je nalézt pravdu a žít podle ní.To je můj dar světu a ostatním.Můj příspěvek ,který mohu dát jenom já.Moje nejniternější vědění,moudrost mého pravého já,božskosti,jíž jsem.

Všechno je jedno!

Bůh nestvořil svět,Bůh se stal světem!

V tomto světě se nic neděje náhodou,všechno podléhá zákonu příčiny a následku.Veškerý život je zákonem.Již název |“kosmos“znamená „řád|“a značí,že veškeré bytí se řídí podle zabudovaného plánu stvoření.Tento plán stvoření se projevuje v duchovních zákonech.Pro mnohočetné a různorodé možnosti projevů života je nezbytné,aby existoval takový plán,aby reguloval společné žití,neboť jediná pouhá „neplánovaná“náhoda by úplně vykolejila řád vesmíru a narušila souhru obou sil.

Anděl je bezejmenný,ale v každé minutě se může stát ,že ponese tvé jméno.

Někdy si tak moc přejeme být andělem,že zapomeneme být dobrým člověkem.

Zákon lásky:

Láska je základním zákonem síly,jíž říkáme Bůh.Když se naučíme milovat a dokážeme to spojit s moudrostí,jsme dokonalí.Dokud jsme na Zemi ,je naším úkolem-smyslem našeho života-naučit se milovat.To neznamená jen lásku k partnerovi,nýbrž lásku všeobecnou,všeobsahující,která nevylučuje nic a nikoho a stává se tak poslem lásky boží.Milovat znamená také využít všech možností jak být nadějí pro své bližní.

Zamilovanost a pravá láska jsou tak rozdílné jako květ a plod.Plod se objeví,až když květ uschne a odpadne.Láska znamená chápající a vědomé přijímání nedokonalosti.Láska není žádný vnější projev,nýbrž základní proměna našeho bytí.V lásce potkáváme vždy právě toho partnera,který je odrazem nás samých.Jen takového partnera jsme schopni k sobě přitáhnout podle zákona rezonance.Často hledáme lásku v partnerském vztahu jen proto,že nejsme schopni milovat sami sebe.Každý má o sobě vědomě či nevědomě o sobě vytvořený nějaký ideální obrázek a neakceptuje proto,že skutečnost je jiná.Protože zevnějšek je jen odrazem jeho nitra,odmítá i svůj zevnějšek.Ale ideální obrázek je cílem.A cíle můžeme dosáhnout jen tehdy,když se vydáme na cestu.

Odmítáním svého vlastního já takového ,jaké je,odpovídá našemu pocitu,že bychom měli být jiní.Ale jiní budeme,jedině když se změníme.Tuto možnost máme v každém okamžiku.Můžeme ji však využít,jedině když se nejpve přijmeme takoví,jací jsme ,a jako takové se budeme mít rádi.

Milovat nějakého člověka znamená dávat se,chtít pro toho druhého jen to nejlepší a přát mu,aniž bychom za to chtěli něco zpět.Láska chce dávat a naplňuje se dáváním.

Láska je radosst ,kterou pociťujeme v myšlenkách na milovaného člověka nebo v jeho přítomnosti.

Radost z toho,že můžeme být v jeho blízkosti,že se z něho můžeme těšit nebo s ním nalézt naplnění v nějaké společné činnosti.

Milovat znamená otevřít se,vpustit toho druhého dovnitř ,nechat ho podílet se na mém nitru.Sdělovat mu sebe sam,všechno s ním chtít sdílet.Milovat znamená přispívat s radostí k blahu druhého a pro jeho osobní rozvoj a být tu zcela pro něho.

Často říkáme „Miluji tě“,a přitom vlastně máme na mysli „Potřebuji tě“ nebo „Neopouštěj mě“.To jenom ukazuje,že jsme ještě nepoznali opravdovou lásku.Předpokladem pro to je,že začneme milovat sami sebe a bezvýhradně se přijmeme takoví,jací jsme.Řekneme „ano“našemu bytí takovému ,jaké je.Pak dokážeme být šťastní a spokojení ,i když budeme sami.Pak už nás ani nebude bolestně zasahovat kritika ostatních a budeme osvobozeni od závislosti.Dokud totiž toho druhého potřebuji,nejsem skutečně svobodný.Když se osvobodíme od strachu,že nás někdo opustí,jsme schopni dát svému partnerovi větší svobodu.Teprve pak je možná opravdová láska ,neboť lásku není možno uvěznit a násilím držet.Když to zkusíme,láska zahyne.To co zbude,bude jen zvyk.

Nějaká osoba nás přitahuje,když se nám podobá,když v ní nalézáme potvrzení svého bytí takového,jaké je.Ale i protiklady se přitahují,pokud se dokážou doplnit.Potřebujeme a přitahujeme to,co nás činí úplnými.Je tedy možné říci,že základní podobnosti v nějakém vztahu tvoří jeho podstatu a navzájem doplňující rozdílnosti vytvářejí to,čím nás ten druhý fascinuje.

Zamilovanost zná extrémní výkyvy nálad a žárlivost se nezúčastněným jeví jako dost egoistická,protože trvá na opětování citů.Zamilovanost může být pro milovaného velmi stísňující,náročná,ba dokonce dusíscí,neboť vyžaduje neustálé důkazy lásky.Zamilovaný chce vlastnit toho,koho miluje,mít ho jen pro sebe,a je na něm závislý.Jakmile se ale v lásce objeví závislost v jakékoliv formě,je vztah narušený.

V lásce si ze srdce přeji ,aby ten druhý byl šťastný,a jsem proto udělat všechno.Dát mu čas,když ho potřebuje,pozornost,když ji potřebuje,a volnost,když ji potřebuje.V lásce nečekám za každou cenu opětování svých citů,nýbrž jednám z něžné náklonnosti ,z úcty a respektu,ba i obdivu.Mohu vedle svého milovaného milovat ještě jiné lidi a připouštím,že on má právo na totéž.Nejsem emocionálně závislý na reakcích toho druhého,neboˇh ho miluji nezávisle na tom,zda budou moje city opětovány.

Je láska umění?

Většina lidí si myslí,že láska je věcí náhody,něco,co se stane ,když má člověk prostě štěstí.Jestliže je ale láska umění,pak vyžaduje vědomosti o souvislostech a také ochotu učinit to,co je zapotřebí.

Problém je v tom,že většina lidí se zajímá jen o tu část lásky,kterou dostávají.Chtějí být především sami milováni a méně se starají o svou vlastní schopnost milovat.

Mnozí si také myslí,že není co se učit,protože láska závisí na objektu,a ne na jejich schopnostech.Stačí ,když potkám toho pravého partnera,a láska přijde sama od sebe,myslí si.Zapomínají,že milovat znamená dávat a brát-a že láska vždy začíná dáváním.V tom spočívá její největší tajemství.

 

Ideální partnerství.

Každý člověk se snaží najít ideálního partnera,ale jen málokteří mají dojem,že se jim to podařilo.Ideální partner neboli duševní partner je osoba,s níž je možné se optimálně rozvíjet.Není to jen spojení dvou lidí,nýbrž dvou duší,se všemi z toho vyplývajícími důsledky pro soužití a pro lásku.

Duševního partnera potkávám na duševní úrovni,aleko od všech naučených postojů,rolí a očekávání.Stává se tak pro mě „branou k vnitřnímu ráji“,cestou k mé vlastní celistvosti.Miluji ho takového jaký je,a ne takového,jaký by podle mých představ měl být.Cílem duševního partnerství je být zcela sám sebou a přitom tomu druhému pomoci opustit myšlenkové a emocionální vzorce ,které ho neustále znovu stahují zpět na rovinu očekávání a hraní rolí.S duševním partnerem žiji v atmosféře volnosti a důvěry ,která jediná umožňuje pravou lásku.

Jako duševní partneři zažíváme lásku,která nám poskytuje volnost a vytváří odstup,nutný pro oboustranný rozvoj.Je to cesta nalezení vlastní pravdy a jejího následování.Svoboda je možná i bez láskypartnera,láska však bez svobody možná není.To nejen znamená,že tomu druhému ponecháme veškerou volnost,nýbrž že sami zůstaneme volní,aniž bychom toho druhého potřebovali.Teprve tehdy totiž jsme s ním proto,protože chceme,a ne proto ,že musíme!

Hledáme ideálního partnera a přehlédneme při tom,že podle zákona rezonance jej můžeme přitáhnout teprve tehdy,až se sami staneme ideálním partnerem.Proto je ten partner ,s nímž právě máme vztah,pro nás právě teď tím ideálním,protože nás konfrontuje přesně s těmi lekcemi,které se ještě musíme naučit ,abychom skutečně byli ideálním partnerem.

A děláme ještě jednu chybu .Hledáme lásku venku-chceme být milováni.Nevědomky toužím e po tom,co jsme zažívali v dětství,když jsme byli milováni takoví,jací jsme byli.Všichni se o nás staralia my jsme se cítili v bezpečí.Je pochopitelné,že tento pocit bezpečí a lásky chceme zažívat dál.Jenže můžeme dostat jen tolik lásky,kolik ji sami dáváme.Mateřská láska byla jakousi „zálohou“,kterou jsme dostali od života a kterou jako dospělí musíme splatit,neboť můžeme sklízet jen to,co jsme zaseli.Láska je jako osamělá horská chata,člověk v ní najde jen to,co si do ní donese.Přestaňme tedy dělat tu chybu,že se budeme zajímat jen o tu část lásky ,kterou dostáváme,a začněme sami lásku dávat.Naplňme se láskou a staňme se milujícími lidmi.

Umění být sám.

Mnozí lidé mají strach ze samoty.Bez partnera se cítí neschopni života,nedokážou být šťastní a doufají,že jejich osamělost zmizí,když budou s někým žít.Dva něšťastní lidé se však nestávají šťastnými jen proto,že jsou spolu.Navíc se k tomu připojí strach ,že toho druhého opět ztratí.Strach není dobrou základnou pro opravdovou lásku.

Být sám je úkol,který se jednou nabídne každému člověku.Před tímto úkolem není úniku a je nutno jej vyřešit.To neznamená,že se musíme stát poustevníkem nebo samotářem.Tato samota neznamená žádnou trýznivou izolaci.Když ovládnu umění být sám,znamená to,že získám jasné a bystré sebeuvědomění,vědomí,že jsem se vším zajedno.V tomto vědomí jsem intenzivně a hluboce spojen s ostatními,atím i s celkem.Teprave ptom je možná opravdová láska.

Ideálního partnera však mohu potkat teprve tehdy,až se sám stanu ideálním partnerem.Svou velkou lásku potkám,teperve až ji naleznu v sobě.Pak ji sice zvenčí už nebudu potřebovat,ale teprve tím ji učiním možnou,přitáhnu ji k sobě podle zákona rezonance.Smyslem partnerství je to,že ten druhý mě konfrontuje s mými neostatky.Že mi ukazuje ,kde ještě nejsem dokonalý.S tím druhým zůstávám,protože ho miluji ,a případný spor s ním mě má nakonec přivést ke mně ssamému.Proto je ten partner ,kterého právě mám,pro mě tím ideálním.A já pro něho.Společně každý zvlášť na cestě k sobě samému.

Velké štěstí nezískám tím,že budu dostávat co možná nejvíc lásky od svého partnera ,nýbrž tím,že zdokonalím svou vlastní schopnost lásku přijímat a rozdávat.Dokud já sám nemiluji ,zůstává moje duše prázdná.Cílem partnersví tedy není laskyplně cukrující párek hrdliček,kteeré bez sebe nedokážou být,nýbrž v ideální případě dva lidé,kteří jsou spolu a přitom je každý zvlášť „celiství“,kteří se proto již nepotřebují,protože každý z nich převzal a přijal aspekty toho druhého.

Cesty k pravé lásce.

Prvním krokem k opravdové lásce je to,že tomu druhému věnuji bezpodmínečnou náklonnost a z této náklonnosti získám tolik uspokojení a štěstí,že už se neptám,co za to dostanu.Když něco dostuanu ,je to dárek navíc.

Pokud chci být v lásce šťastný ,musím se zbavit dvou věcí:strachu,že nebudu dost milován,a žádosti chtít toho druhého vlastnit.Neboť kdo má strach a chce vlastnit,ztratí nakonec úplně všechno.

Pokud má mít moje láska dlouhého trvání ,potřebuje tři předpoklady:

  • Obdiv

  • Společný úkol ,pro který se nadchnou oba

  • Porozumění

Pokud chci ale potkat pravou lásku,musím nejprve objevit v člověku Boha-a to nejen v jednom,nýbrž ve všech lidech.Opravdová láska totiž nemá hranice.Nemohu milovat jen jednoho a ostatní ze své lásky vyloučit.

Opravdová láska tedy není můj vztah k jednomu protějšku ,nýbrž láska ,která existuje i bez něho.Láska je prostá,proniká mnou a naplňuje mne.Teprve z tohoto hlubokého vnitřního pocitu a poznání božského ve všem vzniká „láska ke všemu“,která už nikoho a nic nevylučuje.Tato pravá láska je naladění na vibrace božského aspektu „bytí zajedno se vším a ve všem“.Nemusím se učit milovat ,musím jen dovolit ,aby láska,která je mou vnitřní pravdou ,mohla volně proudit.Je třeba rozpustit blokády a překážky,aby láska ve mně mohla vzniknout a projevit se.

Jestliže skutečně miluji ,pak se láska děje skrze mne.Láska je naše vlastní bytí.Proto se ji nemůžeme naučit a ani to nepotřebujeme ,musíme se jí jen otevřít a přijmout ji.Lásku přijmu,když budu víc sám sebou a když se víc „vracím sám k sobě“,jako někdo ,kdo se z bezvědomí probírá opět k vědomí.Toho dosáhnu,když přestanu chtít být někým jiným.Přestanu chtít uskutečňovat ideál a poznám,že jsem právě takový,jaký jsem měl být,a že jedině tak mohu zaujmout místo ,které mi náleží,a optimálně splnit svůj úkol,který mi byl dán.Nemusím se měnit,mým úkolem je být pouze sám sebou.K tomu také patří poznání,že vnitřní obrazy,které určují můj život,nepocházejí ode mne.Teprve až se oprostím od představ těch ostatních ,mohu začít skutečně žít svůj život.Teprve pak mohu přujmout své bytí takový ,jaký jsem,a řici mu ano.Teprve pak se mohu mít skutečně rád a jsem i schopen milovat osatatní.

Již nemusím ze své lásky nikoho vylučovat.Stávám se milujícím člověkem.

Zákon harmonie.

Tento důležitý zákon vyrovnává rozličná působení a stará se o to,aby byla neustále zachovávána harmonie anebo alespoň co nejrychleji opět nastolena.Je možné z něho odvodit všechny ostatní duchovní zákony ,nebť jsou v něm obsaženy.Zákon harmonie se stará též o to ,aby různá působení duchovních zákonů nakonec vedla opět k harmonii.

Každé něco podmiňuje i něco jiného.Kde je hodně světla ,j i hodně stínu.Anebo“Kdo bere,tomu bude bráno,a kdo dává,tomu bude dáno“.Zde je tedy třeba rozlišovat mezi braním a přijímáním.

Kahunové,polynéští kněží,shrnuli zákon harmonie ve výstižném přikázání:“Nikoho nezraňuj.Neruš harmonii toho druhého,protože ten druhý jsi ty sám“.

To samozřejmě znamená,že nebudeme zraňovat ani sami sebe,například výčitkami nebo pocity viny.Znamená to také,že nezraníme pravdu ani tou nejmenší neupřímností.A že vzdáme veškeré svévole,zaměřené na naši osobu,abychom tím nenarušili harmonii stvoření.

Zákon energie.

Neexistuje nic kromě energie.Všechno co je,je energie.Všechno má svůj původ v jedné jeniné energii,v praenergii.

Zákon energie zní:Všechno je energie,neexistuje nic jiného kromě energie.Energie má neomezený potenciál.Vše co se projevuje ,je projevem jedné energie,a každou formu lze přeměnit v jinou.

Pochopení zákona energie je důležité pro každý akt procesu stvoření.

  1. Učíme se přeměňovat energie v jejich formě projevu.

     

  2. Učíme se pojevovat energie,vytvářet věci a události z myšlenek(jedna z forem energie).

     

  3. Učíme se vytvvářet z nekonečného(energetického) potenciálu stvoření,abychom tento proces stvoření mohli dále rozvíjet.

Jestliže jsem tedy energie,jsem věčný.A existuje jenom jedna energie-všechno je jedno a totéž.Jsem to nejvyšší a zároveň to nejnižší-jsem všechno.Mohu přejí t do energie osvícení nebo do energie budoucnosti a jsem doopravdy svobodný-mohu si svobodně zvolit cokoliv chci.

Abych mohl přeměňovat energii,musím ze všeho nejdřív sám sebe vnímat jako energii a pak tuto energii se naučit vědomě měnit.Všechny ostatní duchovní zákony slouží tomuto cíli.Nyní jde především o to ,jak energii vědomě vnímat.

Když si chci posílit svůj!smysl pro energii“,začnu tím,že si uvědomím,jak se cítím.Čím vnímám energii?Ale především jako KDO se vnímám?Jako ego,nebo jako já sám?Pak začnu tuto frekvenci měnit tím,že se soustředím na nějakou radostnou myšlenu a vědomě vnímám změnu své vibrace.T samé platí,když si budu myslet něco negativního.Už jen pouhým úmyslem mohu změnit svou vlastní energii,mohu ji zvýšit nebo potlačit ,učinit jí labilní nebo stabilizovat.A především ji dokážu také vnímat a cítit.

Také strava má určitou energii a vibrace.Tím,že si zvolím,co budu jíst,zvolím si odpovídající energii a vibrace,které pak přijímám.Z toho je zřejmé,že neexistuje strava,která by byla tou správnou stravou pro každého člověka.Každý přijímá z potravy takovou energii,kterou v tom okamžiku potřebuje pro své tělo.

Je proto mnohem důležitější vnímat energii potravin než jejich chuť.-Tak se postupně naučím vědomě volit ty potraviny,které zvýší mé tělesné vibrace a zlepší mi náladu.

Mohu vnímat energii každé věci,každé situace ,každého člověka a nejen to-také ji dokážu změnit.Mohu si např.představit i svůj vysněný dům nebo jiná tajná přání.I ten“snový“dům má svou určitou energii,na určité duchovní úrovni totiž již existuje a čeká jen na to,až se bude moci projevit .Mohu se svou představou přijít a přestavět jej,takže se změní tak jak chci.

Každá představa má svou určitou energii a vibrace,které mohu určovat a které mají také vliv na mne.

Také peníze a blahobyt jsou oblasti,s nimiž mohu být buď energeticky v souladu,nebo je svým postojem odpuzuji.Dokud je odpuzuji,nemám šanci dostat se k penězům nebo žít v blahobytu.Ale to mohu samozřejmě změnit .

To platí pro všechno,co chci ve svém životě buď přitáhnout ,nebo od čeho se chci distancovat.

Schopnost rezonance s tím,co zamýšlíme.

Pro to čeho chci dosáhnout,si mohu vědomě vytvořit rezonanci.Anebo také ne.Můj úmysl a moje víra postačí k tomu,aby se to stalo nebo nestalo.Chováme-li v nitru určitý úmysl ,ale jsme přitom přesvědčeni o opaku,nemůže se náš záměr samozřejmě uskutečnit,protože naše síly stojí proti sobě a navzájem se blokují.

Měl bych se především naladit na rezonanci úspěchu ,neboť v životě potřebuje úspěch každý.To je víc než peníze a blahobyt ,nikdo se přeci nepustí do nějakého podniku s úmyslem nemít úspěch.Pak by to vůbec nemusel dělat.

Velké množství lidí má ale kupodivu negativní postoj k úspěchu ,a tím si ho spolehlivě blokují.Když neuspějí,jsou smutní nebo agresivní ,podle osobnosti a charakteru.Nevědí ,že sami jsou příčinou toho,co se stalo,a hlavně nevědí ,že to mohou kdykoliv změnit.

Při zacházení s energiemi se ze všeho nejdřív naučím nevyvolávat nebo nepřitahovat nežádoucí události.Pak se naučím vyvolávat a přitahovat události,které si přeji.Zanedlouho se mi ale bude zdát,že ani to už mi prostě nestačí ,a začnu vyvolávat to,co je v souladu právě teď.Tak budu žít v souladu se sebou a se světem.

Když totiž něčemu dokážu věřit ,nastane tato proměna na energetické úrovni okamžitě,v témž okamžiku,protože na této úrovni může nastat jedině okamžitě a nepotřebuje čas.Leda bych věřil tomu ,že čas potřebuje,pak by tomu tak skutečně bylo.Mohu tak energeticky změni všechno z jednoho okažiku na druhý a všechno bude v témže okamžiku změněno.Záleží na tom,kolik času tato energetická proměna potřebuje k tomu,aby se projevila v realitě.Pak se projeví tehdy,až-a jestliže-bude s realitou v souladu.

Musím tedy se nejdříve naučit vnímat svůj energetický stav,svou energetickou situaci,abych poznal,že věci vůbec nemohou být jiné ,než jsou.Jen tím,že změním svou vibraci,mohu věci změnit.Když zůstanu tak,jak jsem,budu nadále prožívat to,co prožívám.Ale když se změním já,musí se změnit i můj život.

Mohu si tedy „vyzkoušet nanečisto“budoucnost,když zkusím změnit energii a budoucnost!uvidím!.Odpovídá událost mému očekávání_A pak se zeptám :Na jakou frekvenci musím přejít,abych požadované události dosáhl?A pak prostě vytvořím odpovídající energetickou vibraci a to ,co chci se stane.

Tímto způsobem mohu samozřejmě změnit jakoukoliv náklonnost nebo averzi.Mohu tak změnit jakýkoliv postoj k jakékoliv věci.

Abych si byl jist odpovídající vibrací,musím si nejprve uvědomit,co mám obzvlášť rád.A jak se to pociťuje?A co nemám vůbec rád?A jak se tohle energeticky pociťuje?Nyní mám cit pro energii averze a přitažlivosti.Udělám si seznam ,co mám a nemám rád,a získám tak cit pro různé stupně odmítání a přitažlivosti.Co mám rád,co mám raději a co mám ze všeho nejraději?

Když takový pocit náklonnosti nebo averze vyšlu na jiného člověka,bude na něj můj protějšek samozřejmě vědomě či nevědomě reagovat.Tak změním i chování svého okolí a začnu okamžitě přitahovat jiné okolnosti a události.

Každá energie však má i určité „vedlejší účinky“.Když například někoho miluji,protože je milý,dobře vypadá,protože mě má rád,a kdyžtento člověk má zároveň podvědomý odpor k penězům a úspěchu,pak si tím,že se pro něho rozhodnu ,volím též bezúspěšný život v chudobě.Možná ten člověk pak tím bude frustrovaný,mrzutý,agresivní a ztratí všechny vlastnosti,pro které ho miluji.Musím tedy vždy brát v úvahu i vedlejší účinky,celkové energetické pole,které přitahuji.

Postupně se tak naučím sám určovat a řídit energie a budu si umět stále lépe vybírat své životní podmínky .Mohu si tak určit celý svůj život a vybrat si,jaké zkušenosti v něm chci mít.

Vědomé zvýšení energetického pole.

Všechno,co vás obklopuje ,má energetické pole.Zjistíte například,že po rozhovoru s některými lidmi jste vždycky unavení.S jinými se naproti tomu cítíte povzbuzeni a osvěženi.Existují energetická pole ,která vás oslabují,a naopak pole,která vás posilují.Dbejte na to,abyste se vždy obklopovali energetickými poli,kteerá vás posilují,a také je sami vytvářeli.(partnerství,zaměstnání,bydlení).

Když vstoupíme do určitého prostoru,cítíme se v něm buď dobře,nebo ne.Když potkáme nějakého člověka,je nám buď sympatický ,nebo ne.

To znamená,že neustále vnímáte energie a reagujete na ně.Tím,že si to uvědomíte,můžete energie a tím i prožitky ,vědomě změnit.V každém okamžiku a kterýmkoliv požadovaným směrem.

Tím,že na něco zaměřím pozornost ,přijmu energii toho předmětu nebo člověkado svého energetického pole.K tomu samozřejmě patří i to ,kam zaměřuji svoji pozornost a jaké energetické vibrace tím přijímám do svého energetického pole.K tomu samozřejmě patří i to ,na co se dívám v televizi,co čtu,s kým se stýkám,co jím.To všechno mění moje energie.Zamyslete se někdy nad tím,jaké účinky bude mít,když své oblíbené a s láskou připravené jídlo budete konzumovat u večerních televizních zpráv.Energeticki přitom k tomu „sníte“i ty zprávy-a to je občas dost těžko ztravitelná potrava!

Jde o to naučit se vnímat ,co vnímám.Vnímat to,co skutečně vnímám,a také tomu důvěřovat.Za zdáním se skrývá skutečnost(například lež za pěknými slovy)a ta určuje všechny okolnosti,vytváří realitu.

Všechny informace jsou uloženy v energetickém poli člověka nebo předmětu a mohou kdykoliv být vyvolány.Lze vyvolat i to,co bylo,ba dokonce i to ,co teprve bude.Tak je dokonce i možná vzpomínka na budoucnost .To všechno dokážeme vnímat najednou.Jaké to bylo,jaké je to teď a jak se to vyvine? Tímto způsobem můžete poznat,jaké příčiny nemoci nebo poruchy jsou již energeticky dané a v budoucnu se projeví,a můžete je nyní změnit.

Mohu tak čtení energií praktikovat jako prevenci nemocí nebo jako „vythávání plevele“ pro budoucnost.Mohu uvést energie opět do souladu a tomu ,co si nepřeji,vůbec nedovolím se projevit.

Rozvoj vlastního potenciálu.

Mám ale také svou „prapůvodní vibraci“,určité mé vlastní bytí,které je jedinečné a mohu je vnímat.Jaký mám vlastně být?Co je můj zcela osobní energetický potenciál,který má být rozvinut?Jaký způsob života s ním je v souladu a jaký ne?

Co to znamená,že toto energetické pole je naším vlastním potenciálem,který je třeba rozvíjet?

  1. Vnitřní potenciál je neomezený a nekonečný.

    V tomto potenciálu jsme zajedno s jedinou cislou,jsme částí této síly.Neexistuje žádná hranice,žádné oddělení mezi naším“energetickým polem“ a oním jedním energetickým polem.V tomto energetickém poli jsme spolutvůrci stvoření.

     

  2. Toto energetické pole je polem všech možností.Máme svobodnou vůli a můžeme si přát a vytvářet,cokoli se nám zlíbí.

    Přitom bychom měli rozlišovat ,zda naše vůle vychází z ega nebo z Já.Jsme-li egocentričtí ,způsobíme svou vůlí často přesně opak toho,co jsme vlastně chtěli.Život nás tak vede k našemu opravdovému chtění.Čím víc je totiž naše vůle v souladu se stvořením,tím rychleji a dlouhodoběji se projevují naše přání.

     

  3. Toto energetické pole ,tento potenciál,je naší pravou bytostí,naším já,naší duší.V tomto energetickém poli jsme všechno,dokonalé zdraví a vyléčení,vědění a moudrost,smích a lehkost,láska a soucit,mír a harmonie,něha a dobromyslnost,smyslnost a blaženost,nezranitelnost,ba dokonce nesmrtelnost.To je Já jsem.Všechno ostatní je jen výrazem mého odcizení od mého Já,zapomnění sebe sama,zapomnění kdo jsem.

     

  4. V tomto energetickém poli jsme také sjednocením mazi potenciálem a osobností.Jsme sjednocením mezijá-sám a egem.V této jednotě neexistuje už žádná vnitřní rozporuplnost.Našš“já“se transformovalo do „spirituálního Já“.

     

  5. Branou k tomuto potenciálu je srdce.Srdcem se dostáváme ke své duši.Když žijeme podle svého srdce ,jsme plně ve své vlastní moci,v moci své duše.Pak se svěřujeme vyššímu vedení.Znamená to,že žijeme svůj životní úkol,neboť naše srdce nás vede vždy k tomu,k čemu jsme určeni.Tak je náš život v souladu.

     

Moje energetické pole se přizpůsobuje tomu,co přijmu do svého vědomí.To je klíčem k mému životu a mé budoucnosti.Mohu se naladit na své prapůvodní vibrace,aniž bych si je přesně uvědomoval,a dostat se tak do souladu se sebou samým.Pak bude můj život a moje budoucnost v pořádku ,aniž bych měnil jednotlivosti.Jsem v harmonii s celkem.

Když jsem opět v souladu se sebou a s celkem ,mohou toho využít všichni ,kdo se mnou přijdou do styku,a mohou se ,vědomě nebo nevědomě,také naladit na tuto harmonickou vibraci.

Já pak budu působit trochu jako ladička ,která udává původní tón,komorní á,podle kterého se naladí ostatní nástroje.Anebo si uveďme příklad hodiny v rádiu.Vyšlou určitý signál a všichni,kdo jsou na příjmu,si podle něho nastaví své hodiny,aby s ním byli v souladu.Energetické pole ,které se nachází v souladu s ostatními,se tak ustavičně zvětšuje,sílí a zvyšuje svůj účinek,až jsou navzájem v souladu všechna pole.

Tím si uvědomím svou zodpovědnost za to,co dělám,co říkám,jím,myslím,jsem.Je to to,co přijímám do svého vědomí.

Musím se o svou odpovědnost za celek zasloužit.Teprve pak s ním totiž budu za jedno a začnu jednat i v souladu se stvořením.V tomto sladění s prapůvodní energií a prapůvodními vibracemi pak dokážu mistrně přeměňovat energie.

Musím přijít sám k sobě a taky u sebe zůstat.V důsledku tohoto souladu jsem někdy dominantní a jindy zase zcela zdrženlivý.Když ovládnu zacházení s energiemi,mohu přeměnit nezdravé ve zdravé,ale mohu si smozřejmě také vybrat to,co už v souladu je a nepotřebuji nic měnit.Když jsem sám se sebou v souladu a nemusím už nic měnit právě proto,že všechno je se vším v souladu .Vše je stejně jednoduché a samozřejmé.

Největší dárek ,jaký můžete dát ostatnímje příklad vašeho vlastního ,naplněného a harmonického života.

Všechny duchovní zákony jsou v podstatě zaměřené na optimální zacházení s tímto zákonem ,na přeměňování a optimalizaci energií.Když jsme s těmito zákony v souladu,žijeme v harmonii se stvořením.

Zákon rezonance.

Stejné přitahuje stejné a je posilováno stejným.Nestejné se navzájem odpuzuje.Silnější ovládá slabší a přizpůsobuje si je.Každý může přitahovat pouze to,co odpovídá jeho současné vibraci.Strach tedy přitahuje to,čeho se bojíme.Naše chování určuje naše vztahy.

Člověk dokáže vnímat vždy pouze ty oblasti skutečnosti,s nimiž je schopen rezonovat.Neplatí to jen v oblastech smyslového vnímání,nýbrž o vnímání veškeré skutečnosti.Co leží mimo oblast jeho schopnosti rezonance ,člověk prostě nevnímá.Pro něho to není skutečné,i když to samozřejmě existuje .I když víme,že svýma fyzickýma očima dokážeme vidět pouze 8 procent světelného spektra,považujeme 92 procent skutečnosti za neexistující,prostě proto ,že ji nevidíme.

Tak se stává,že přitahujeme lidi s podobným naladěním,stejně tak jako zážitky a životní události ,které odpovídají našemu myšlení a cítění.

Když se někdo zaplete do nehody nebo se dostane do rvačky,nikdy to není náhoda,vždy je to v důsledku jeho vlastní afinity vůči takové události.Bez této afinity by se taková uálost nikdy nemohla projevit jako jeho zážitek.

Člověk je schopen přijímat neutrální vesmírnou energii ,která je všude kolem,utvářet ji libovolnými myšlenkami nebo pocity a vysílat tak svou vlastní stvořenou frekvenci vibrací.Tato vědomě či nevědomě vyzařovná energie přitahuje odpovídající události a vnáší je jako životní okolnosti nebo zážitky do jeho oblasti zkušeností.Naše myšlení a cítění je „neviditelný magnet“,který nepřitržitě přitahuje všechno,co s ním ve vnějším světě rezonuje.

Převládající myšlenky,pocity a sklony člověka určují jeho duševní atmosféru a vytvářejí tak kolem něho auru úspěchu nebo neúspěchu.Toto určité“něco“ člověka cítí každý a reaguje na něj sympatií nebo odmítáním.Duchovní atmosféru místnosti můžeme vědomým pozitivním vyzařováním „očistit“ právě tak,jako nemocniční pokoj vhodnou dezinfekcí čistí od zárodků chorob.

Když jsem rozzlobený,dotčený,uražený nebo zraněný,pak to není kvůli chování toho druhého,to je jen spouštěč.Příčina spočívá ve mně,protože něco z chování toho druhého je i ve mně a tato struna ,na kterou udeřil ,nyní rezonuje.Nemá tedy smysl se nad jeho chováním rozčilovat.Mnohem užitečnější je v sobě tuto vlastnost rozpustit,zbavit se jí,aby se při příští příležitosti už nemohla projevit.Když se mi to povede,jsem od ní osvobozen.

I když člověk má jen omezenou schopnost rezonance,myslí si ,že vnímá celou skutečnost.Někdo čte knihu a domnívá se ,že ji chápe.Když si ale tutéž knihu přečte o několik let později ,často v ní objeví úplně nové věci.Jeho vědomí a tím i jeho schopnost rezonance se mezitím rozšířily,takže dokážou pojmout větší část skutečnosti.Je možné,že za pár let se to bude opakovat.Pak mož ná tuto knihu pochopí mnohem lépe a ještě více do ní pronikne.

Díky zákonu rezonance získává i zákon hojnosti zcela nový aspekt.Ukazuje nám,že můžeme dostat jen tolik,kolik jsme schopni přijmout,a v takové kvalitě,která odpovídá vibracím našeho podvědomí.Ale když ve svém podvědomí něco držíme dostatečně dlouho ,ať je to cokoliv,nutně se to musí stát skutečností ve vnějším světě.

I když si zrovna vědomě nemyslím,že jsem chudý,ale na tento svět jsem přišel s podvědomým sklonem myslet ve vzorci“chudoby“,zůstanu chudý tak dlouho,dokud tento myšlenkový vzorec vědomě nezměním.I když zákon rezonance neznám nebo nechápu jeho princip,přesto tento zákon účinkuje.

Stačí si uvědomit,že něco opravdu potřebujeme-a v krátké době,často podivuhodným způsobem ,to dostaneme.Bez vnitřní připravenosti je veškeré hledání zbytečné.To,co opravdu potřebujete,si vás najde.Musíte mu jen dovolit,aby si vás našlo.

Jsme ponořeni v dokonalém,zdravém,harmonickém a šťastném životě,ale dokážeme z něho uskutečnit jen tolik,kolik je naše podvědomí schopné pochopit.Pochopit však znamená věřit.Jen nedostatek víry nám brání v získání hojnosti života.

Zákon reality

Když se snažíme měnit svět podle svých přání a snů,často slyšíme:Nebuď takový snílek,musíš být přece realista.Jak můžeme uskutečnit své sny a zároveň být realističtí?Sny se přece nedají realizovat nikde jinde než právě v realitě.Jak se tedy sny stávají realitou?

Věda ukázala ,že člověk nevnímá to,co tu je ,nýbrž to,o čem se on domnívá,že tu je .Každý nosí své brýle ,skrze něž vnímá svět jinak.Nevidíme očima,nýbrž ve skutečnosti mozkem.Oko totiž mozku zprostředkovává jen signály přijatých světelných vjemů.Teprve v mozku jsou tyto podněty zprcovávány na barvy a tvary a interpretovány.

Ve skutečnosti tedy neexistuje ani světlo,ani barva ,nýbrž pouze energie různých vibrací.V podstatě bychom mohli klidně říct,že realita sama o sobě neexistuje.Vzniká teprve naším „překlaem“,tím,jak interpretujeme vibrace.

Stvoření v každém okamžiku začíná v hlavě a každý si svou realitu sám vymýšlí nebo tvoří.To ukazuje najednotu hmoty,ducha a skutečnosti.

Slovo „realita“ obsahuje slabiky re a al.Re nebo ra bylo ve starém Egyptě označení slunečního boha.Al ukazuje nauniverzum,na celek.Slovo realita tedy znamená celek.

V bibli v knize Genesis se píše:Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“Na počátku“tam ale nestojí.Originál zní:berašt.Be znamená „v“ araš „hlava“.Správný překlad by tedy měl znít:V hlavě stvořil Bůh nebe a zemi“.

Na jiném místě se píše:Na počátku bylo slovo.Originál zní:Na počátku bylo logos.To ssice znamená také slovo,ale v první řadě je to myšlenka .Správně by tedy mělo být:Na počátku byla myšlenka.

Realita tedy vzniká v hlavě ,je produktem myšlenky a projevuje se ve vnějším světě.

Zákon reality zní:Realita je to,co bylo stvořeno,skutečnost je to ,co vytváří.

Musíme se osvobodit z !vězení danosti“ a naučit se vnímat realitu jako přechodý stav stvoření,který jen čeká na to,až bude ještě lépe přizpůsoben dokonalosti.

Skutečná realita tedy není hmota,nýbrž energie,která na základě rozličných vibrací umožňuje „projevení se“různých forem ve vnějším světě.

Protože každá myšlenka má energetický potenciál,má také tendenci se uskutečnit.Čím větší je přitom potenciál myšlenek,tím mocněji se prosadí i proti odporu zvenčí.Všechno,co si myslíte nebo jste si kdy pomysleli,zůstává zachováno ,nic se neztrácí,všechno se k vám vrátí,jako zážitek,situace nebo okolnost.Energie se totiž nikdy neztratí ,naopak,hledá si stejně jako horský potůček cestu do reality.

V důsledku toho neexistuje nespravedlnost,neboť se vám může vrátit jedině to,co jste před tím vědomě nebo spíš nevědomě vyslali.Jste dokonce i původcem každé příhody,která se vám přihodí.

Můžeme tedy říci,že realita